top of page
Alexandra2.png

Alexandra Cezanne Fontaine

Študentka

Sonage

Kasta: Tretia

Vek: 22    Dátum narodenia: 29.7.

Znamenie zverokruhu: Lev

Výška: 168cm    Váha: 54 kg


Obľúbená farba:  Modrofialová, zlatá

Vlastnosti postavy:  Sebevědomá, odhodlaná, upřímná, charismatická, diplomatická

Univerzita: Fakulta přírodních věd – biochemie, specializace toxikologie, 3. ročník

FC: IG: @pamibaby

Alexandra3.png
lišta.png
Believe in yourself. You are braver than you think, more talented than you know, and capable of more than you imagine.

Charakteristika

Krásná blondýna s dlouhými vlasy a chirurgicky perfektním nosem… tak takovou Alex nečekejte. Svůj vlastní styl si nenašla v dlouhých loknách a nalepených řasách, ale naopak zdravém mikádu, jehož délku sem tam prostřídá, aby ji nenudilo, které jí jako brunetce jde hezky k tvaru obličeje a barvě pleti. Možná by to občas z některých úhlů mohlo vypadat, jako že má trochu větší nos, ovšem s plnými rty, čokoládovýma očima a upraveným obočím jí to na tváři pěkně sedí. Většinu dní si nepotrpí na propracovaný make-up, je to ale záliba, kterou si jednou za čas nenechá ujít, když se naskytne vhodná příležitost. Určitě není nejvyšší dívkou, kterou jste kdy potkali, ale rozhodně si nepřipadá jako žádná liliputka. Alespoň nevypadá jako roztomilý nakvašená skřítek, když ukazuje svoji ambiciózní dominantu, protože občas je třeba se s někým prostě pohádat a ukázat, že ona je ta chytrá. Což je častěji, než by jí bylo milé. Ale co dělat, když je často obklopena blbci. Nerada se mýlí, ovšem to neznamená že není sem tam ochotná přiznat svou chybu po tom, co ji důkladně přezkoumá. Přece jen ve vědě se člověk nejlépe učí metodou pokus omyl. Naplno se vrhne do toho, co si zrovna usmyslí, ovšem ne často u toho vydrží dlouho. Většinou ji to přestane bavit, když už není kam se dál posunout, nebo na to nemůže mít přímý vliv, je netrpělivá. Nerada nemá věci pod kontrolou, ale naopak má ráda příjemná překvapení. V dětství ji utahování spolužáků dost zocelilo a nutno říct, že také připravilo na reálný život, který je občas plný odmítnutí a klacků pod nohama. Jí se je ale daří díky své cílevědomosti, nebo možná tvrdohlavosti, překračovat. Často vidí více východisek z problému než jedno, a logicky uvažuje. Po ránu pije kávu jen s trochou mléka, a když se musí připravovat na zkoušky tak i klidně celou noc. Přijde jí to lepší než přeslazené limonády. Ať už jde o známky ve škole nebo různé projekty, vždycky dělá všechno, co může, aby měla perfektní výsledky, protože ráda přesvědčuje jak samu sebe, tak i ostatní že je dobrá a dokáže věci zvládnout. A co víc o tom člověka přesvědčí, než věci jako prospěchové stipendium nebo výhra ve vědecké soutěži? S tím se ovšem jako šedý stín táhne i rizikový pocit vyhoření a nedostatečnosti, který na ni číhá za každým rohem, jakmile se začne více přepínat. Občas prostě s věcmi, které si vezme do zodpovědnosti, neumí říct dost a sype si toho na hlavu příliš najednou. To ovšem neznamená, že je jen perfektní dceruškou. Odmala se naučila, že občas je třeba mít lokty tam, kde nefunguje rozum. A taky by to nebyla ona, kdyby si neuměla správně užít tajné večírky a párty u bazénu, pořád je přece jen mladá a když už opustila Francii, plánuje si Illeu pořádně užít se vším všudy. Má problém následovat autority, protože si občas připadá že sama byla stvořená k vůdcovství.

Minulost

Alex se narodila ve Francii, a tam i většinu života strávila. Její o něco starší otec byl velmi dobrým a známým chirurgem, zatímco jeho mladá partnerka nápaditou architektkou. Velmi rozdílné profese a snad i povahy, ale z nějakého neznámého důvodu jim to spolu klapalo, nebo spolu alespoň vycházeli dostatečně na poklidné soužití. Žili spolu už několik let, ovšem ke svatbě došlo až nedlouho před narozením Lexi. Možná právě proto se sem tam šuškalo, že tak úplně nebude biologickou dcerou svého otce, ovšem po kom jiném by zdědila svou tvrdohlavost a ambice? Napomáhal tomu i fakt, že její matka žádné další děti nechtěla, a říkalo se, že její manžel už je mít nemůže. Alexandra už odmala věděla, že chce jednou dokázat velké věci, a to v jakémkoliv oboru. Jako malá chtěla být profesionální skládačka puzzle, pak první astronautka na Slunci, nakonec prezidentka. Postupně zkoušela spoustu věcí a aktivit, ovšem fascinovaná zůstala jedovatými květinami, po tom, co její bohémská matka našla zálibu v pěstování nejrůznějších pokojovek jako čas požírajícím koníčku. A i když všichni čekali, že ji tato obsese za půl roku zase přejde, ostatně jako většina věcí, kupodivu se tohoto zájmu držela léta, dokud nerozeslala přihlášky a motivační dopisy na univerzity, právě na studium biochemie a toxikologie. A na pár se i dostala, přičemž si tvrdošíjně vybrala a stála právě za tou v Illee. Stěhování na americký kontinent bylo tématem diskusí v jejich domácnosti na několik měsíců, ovšem když prohlásila, že klidně odjede sama, rodiče poznali že jí na tomhle studiu vážně záleží a snad aby ji mohli podporovat, nebo možná lépe kontrolovat, rodina se přestěhovala do vily v Sonage. Tomuto rozhodnutí už budou skoro tři roky, a Alex ho dodnes nikdy nelitovala. Jistě, nové začátky v Illee nebyly nejlehčí, ale její rodiče byli dobří v tom, co dělají, takže usadit se tu nebyl problém. Naopak pro ni nakonec nebyl problém se seznámit a najít si několik nových přátel. A Alexandra se konečně posunula zase o krok blíže ke svým cílům. Možná právě díky tak zásadním změnám si dosud nenašla stálého přítele, stojí si ale za tím, že má teď v životě důležitější cíle než tahat s sebou nějakého budižkničemu jako kouli na noze. Po prvním ročníku se rozhodla vyzkoušet dlouhodobé bydlení ve studentském domě spolku Regina venenata, do kterého se v průběhu prvního ročníku přidala a který překvapivě povoluje menší domácí mazlíčky, takže se s ní nastěhoval i Leucistický texaský had Winnie. Dnes bydlí právě s kamarádkami ze spolku a domů jezdí na pár týdnů o prázdninách. Vloni jí prospěchové stipendium uteklo jen o pár procent a letos už si ho Alex rozhodně sebrat nenechá.

bottom of page