Andreas6.jpg

Andras Caelan Victor Geraldine

Princ

Francúzsko

Kasta: /

Vek: 23    Dátum narodenia: 27.4.

Znamenie zverokruhu: Býk

Výška: 173cm    Váha: 67 kg


Obľúbená farba:  Šedá, černá, bílá, džínově modrá, jahodově červená

Vlastnosti postavy:  Flegmatický, vážný, svéhlavý, dětinský, pečlivý

Univerzita: -

FC: Mark McKenna

Andreas3.png
lišta.png
You are either on my side, by my side, or in my fu*king way. Choose wisely."

Charakteristika

Ačkoli je princovo celé jméno opravdu dlouhé – Andras Caelan Victor Geraldine, přičemž někde jistě má ještě schované příjmení svého dědečka, knížete Burtona-Lewise, používá vlastně jen dvě jména. Tím prvním, Andras, ho zná veřejnost a uvádí se v článcích či rozhovorech. Caelan používá převážně v rodinných kruzích. Nemohl by přece být správným dvojčetem, pokud by jeho jméno nezačínalo na stejné písmeno jako jméno jeho sestry-dvojčete, no ne snad? Andras je víceméně mužskou kopií své sestry. Oba jsou stejně vysocí (Andras by se nezlobil, kdyby v tomhle byli odlišní a genetika mu nadělila o nějaký ten centimetr navíc), mají tmavé vlasy, hnědé oči, a tím nejvýraznějším znakem je bezesporu husté obočí, jež s oblibou svrašťuje do kdejakých grimas. Všeobecně se mladý princ často šklebí, mračí nebo hněvá, ačkoli ve výsledku je to spíš doopravdy jen dojem, který dává svému okolí, než že by to tak měl nastavené i uvnitř. Na některé může působit lhostejně, možná nezúčastněně nebo znuděně. Je pravda, že Andras moc své okolí neřeší, nedělá si těžkou hlavu z toho, jestli někoho pobouří svými slovy nebo činy. Pokud jeho srdce cítí, že má něco říct nebo udělat, udělá to, bez příliš zdlouhavého přemýšlení nad následky. Na tu druhou stranu, nedá se říct, že by doopravdy kolem sebe nechal plout život bez povšimnutí a nevěnoval mu jediný pohled. Váží si věcí, které mu příjmení Geraldine a příbuznost s illeyskou královskou rodinou propůjčují, stejně jako si moc dobře uvědomuje, že mít teplý a zejména bezpečný domov za dob válečné hrozby ve Francii není samozřejmost a že snídaně každé ráno čerstvě připravená služkami je dokonce neskutečný luxus. Vždycky byl ochranářský, nejvíce ke své sestře-dvojčeti, a i přesto, že byla technicky vzato o fous starší, vždycky ji bral jako malou sestřičku, nevinného andílka, a sám sebe jako jejího rytíře. Nedopustil by, kdyby se jí něco stalo. Dává si ovšem dobrý pozor, ke komu zaujme takový postoj a na kom mu bude tak záležet (to možná proto ho nikdo nikdy neviděl s přítelkyní) a všeobecně si hodně vybírá, koho si pustí k tělu. Jeho výběr je ostatně dost omezený, protože moc nevyhledává bujaré večírky ani velké společenské akce. Což o to, nějaké to vystupování na veřejnosti si užívá, ale suma sumárum je vlastně docela introvertní typ a má jen určitou skupinu lidí, s nimiž se cítí dobře a uvolněně. To už si raději zahraje na kytaru, pustí z reproduktorů hudbu na plné pecky nebo půjde péct, než by se nechal zatáhnout do velké skupiny a nedej bože se přetvařoval, jak se náramně baví. I přesto, že navenek častokrát působí ledově a odtažitě, pravda je taková, že se sestrou už ztropil nejednu lumpárnu. Nějakým záhadným způsobem se mu sice (zatím) nepodařilo zadělat na pořádný skandál, ale patří k těm, kteří jsou schopni dělat věci bez toho, aby se cítili trapně. Chcete uprostřed noci vylézt na střechu a pozorovat hvězdy, nebo tančit uprostřed silnice v dešti? Andrasova ruka je už předem zvednutá. To jsou přesně ty maličkosti, jež do jeho jinak vlastně docela uspořádaného života přinášejí trochu chaosu a má je rád. A přestat se mračit, to čas od času přece není na škodu, i když to vypadá, že mladý princ z Francie nic jiného neumí.

Minulost

Děti Burtona-Lewise, britského velvyslance a knížete, se ve světě rozhodně neztratily. Zatímco dcera Helena usedla na trůn Illey po boku korunního prince Adama, syn Isaiah se rozhodl opustit Britské ostrovy i americký kontinent a usadil se ve Francii, kde si vzal hraběnku Lauru de Geraldine, známější pod prostším jménem Laura Geraldine. Na začátku těžko říct, zda se jednalo čistě o politický záměr, protože v té době se začalo rýsovat spojenectví mezi Illeou a Francií a každý sňatek mezi dvěma zeměmi mohl vznikající vztah jedině posílit. Později se však Laura s Isaiahem stali synonymem téměř harmonického manželství a na tom, co stálo na začátku svatby, nikomu nezáleželo. Hraběnka Laura Geraldine se v tu dobu již několik let prohlašovala za feministku a jak vždy dodávala, nikdy se za to nestyděla. Být feministka přece neznamená nenávidět muže, ne? Veřejně odsuzovala znásilňování žen či jakýkoli jiný druh sexuálního napadání a snažila se bojovat za jednotná práva pro ženy po celém světě. Mimo to se angažovala v charitativní činnosti a pomáhala matkám samoživitelkám či z nemálo bohaté kapsy financovala chod dětských domovů. A to je přesně ten okamžik, kdy by se dalo říci, že začíná příběh Andrase Caelana Victora Geraldineho a jeho sestry, o tři centimetry nižší a pravděpodobně o stejný časový díl starší, nakolik si vybojovala pozici prvorozené z dvojčat. Vzhledem k několikaleté angažovanosti hraběnky Geraldine se nejednou mluvilo o tom, že si manželský pár hodlá adoptovat děti kvůli nenaplněnému manželství nebo čistě z důvodu záchrany nešťastných dětí. Společnost však vyšla z omylu, když médii proletěla zpráva, že se korunnímu princi Tobiasovi brzy narodí sestřenice s bratrancem. Jakmile se dvojčata doopravdy narodila, ve výsledku to nepřineslo tolik pozdvižení jako zpráva samotná. Andras s Cleo totiž odmala vyrůstali na poměrně skromném sídle v oblasti Bretani, obklopeném rozkvetlými zahradami a panenskou přírodou a kolem nich obletovaly maximálně včely nebo služky, pozornosti médií se jim dostávalo jenom tehdy, když někam cestovali. Laura si zakládala na tom, aby její děti měly základní znalosti i přes neustálou přítomnost služek, a ačkoli mohly zvednout prst a automaticky jim bylo přineseno, cokoli jen chtěly, bylo neodmyslitelné, aby si některé dovednosti neosvojily. Jeden by řekl, že Andras využije krásné přírody a bude jezdit na koních jako sestra, nebo si alespoň na čerstvém vzduchu číst knihy, když zrovna nebude muset pomáhat. Místo toho zjistil, že ačkoli drhnutí podlah není nic pro něj, zhlíží se v kuchyni. Poté, co však místnost několikrát málem vyhořela, usoudil, že vaření není to pravé a naopak si osvojil mixéry, vařečky a veškeré formy, aby mohl péct, co jen hrdlo ráčí. Stal se z něj vlastně takový osobní pekař rodiny Geraldine a nejen, že se svými výtvory pyšnil jako malý, zůstalo mu to až do dospělosti. Někdy během oné dospělosti, vlastně ne příliš dlouho poté, co dvojčata oslavila své osmnácté narozeniny, se jejich čtyřčlenná rodina (čítající několik stálých zaměstnanců navíc, vlastně spíše přátel) rozšířila o dvě další děti. Nutno podotknout, že nevlastní. Tentokrát se totiž skutečně naplnilo to, o čem si francouzská společnost a částečně i ta zahraniční šuškala a Laura Geraldine a Isaiah Lewis-Burton si osvojili dvě děti z dětského domova, Felixe a Lilou. Když bylo Andrasovi a Cleopatře dvanáct, měla jejich matka autonehodu a vnitřní krvácení způsobilo, že bylo nutné odstranit dělohu – mít další děti přirozenou cestou bylo tedy zcela nemožné. Ačkoli nejdřív se k situaci nikdo nevyjadřoval, nakonec hraběnka sama vystoupila s krutou pravdou o své někdejší autonehodě, čímž se její pověst upřímné a silné ženy prohloubila. Andrase ani zbytku rodiny se nikdy příliš nedotýkaly vzrůstající nepokoje ve Francii, princ si žil život víceméně odstřižený od světa a jeho problémů. Zásadní zvrat přišel až v momentě, kdy se měla konat oficiální návštěva bratrance v Illey, posunutá na dobu neurčitou kvůli tragické smrti Tobiasovy snoubenky. Doba neurčitá se stala určitou až o rok později, v momentě, kdy Tobias předstoupil před illeyskou společnost se záměrem, že zahajuje symbolické hledání nastávající královny. Nyní se tedy dvojčata Andras a Cleopatra konečně vydávají za hranice Francie, aby měla média v Illey o čem psát. Francouzskému princi přirozeně nechybí zamračený výraz a vařečka schovaná v hluboké kapse oblíbených kostkovaných kalhot – kdo by pak v paláci pekl ony věhlasné dobroty?