Děti Burtona-Lewise, britského velvyslance a knížete, se ve světě rozhodně neztratily. Zatímco dcera Helena usedla na trůn Illey po boku korunního prince Adama, syn Isaiah se rozhodl opustit Britské ostrovy i americký kontinent a usadil se ve Francii, kde si vzal hraběnku Lauru de Geraldine, známější pod prostším jménem Laura Geraldine. Na začátku těžko říct, zda se jednalo čistě o politický záměr, protože v té době se začalo rýsovat spojenectví mezi Illeou a Francií a každý sňatek mezi dvěma zeměmi mohl vznikající vztah jedině posílit. Později se však Laura s Isaiahem stali synonymem téměř harmonického manželství a na tom, co stálo na začátku svatby, nikomu nezáleželo. Hraběnka Laura Geraldine se v tu dobu již několik let prohlašovala za feministku a jak vždy dodávala, nikdy se za to nestyděla. Být feministka přece neznamená nenávidět muže, ne? Veřejně odsuzovala znásilňování žen či jakýkoli jiný druh sexuálního napadání a snažila se bojovat za jednotná práva pro ženy po celém světě. Mimo to se angažovala v charitativní činnosti a pomáhala matkám samoživitelkám či z nemálo bohaté kapsy financovala chod dětských domovů. A to je přesně ten okamžik, kdy by se dalo říci, že začíná příběh Andrase Caelana Victora Geraldineho a jeho sestry, o tři centimetry nižší a pravděpodobně o stejný časový díl starší, nakolik si vybojovala pozici prvorozené z dvojčat. Vzhledem k několikaleté angažovanosti hraběnky Geraldine se nejednou mluvilo o tom, že si manželský pár hodlá adoptovat děti kvůli nenaplněnému manželství nebo čistě z důvodu záchrany nešťastných dětí. Společnost však vyšla z omylu, když médii proletěla zpráva, že se korunnímu princi Tobiasovi brzy narodí sestřenice s bratrancem. Jakmile se dvojčata doopravdy narodila, ve výsledku to nepřineslo tolik pozdvižení jako zpráva samotná. Andras s Cleo totiž odmala vyrůstali na poměrně skromném sídle v oblasti Bretani, obklopeném rozkvetlými zahradami a panenskou přírodou a kolem nich obletovaly maximálně včely nebo služky, pozornosti médií se jim dostávalo jenom tehdy, když někam cestovali. Laura si zakládala na tom, aby její děti měly základní znalosti i přes neustálou přítomnost služek, a ačkoli mohly zvednout prst a automaticky jim bylo přineseno, cokoli jen chtěly, bylo neodmyslitelné, aby si některé dovednosti neosvojily. Jeden by řekl, že Andras využije krásné přírody a bude jezdit na koních jako sestra, nebo si alespoň na čerstvém vzduchu číst knihy, když zrovna nebude muset pomáhat. Místo toho zjistil, že ačkoli drhnutí podlah není nic pro něj, zhlíží se v kuchyni. Poté, co však místnost několikrát málem vyhořela, usoudil, že vaření není to pravé a naopak si osvojil mixéry, vařečky a veškeré formy, aby mohl péct, co jen hrdlo ráčí. Stal se z něj vlastně takový osobní pekař rodiny Geraldine a nejen, že se svými výtvory pyšnil jako malý, zůstalo mu to až do dospělosti. Někdy během oné dospělosti, vlastně ne příliš dlouho poté, co dvojčata oslavila své osmnácté narozeniny, se jejich čtyřčlenná rodina (čítající několik stálých zaměstnanců navíc, vlastně spíše přátel) rozšířila o dvě další děti. Nutno podotknout, že nevlastní. Tentokrát se totiž skutečně naplnilo to, o čem si francouzská společnost a částečně i ta zahraniční šuškala a Laura Geraldine a Isaiah Lewis-Burton si osvojili dvě děti z dětského domova, Felixe a Lilou. Když bylo Andrasovi a Cleopatře dvanáct, měla jejich matka autonehodu a vnitřní krvácení způsobilo, že bylo nutné odstranit dělohu – mít další děti přirozenou cestou bylo tedy zcela nemožné. Ačkoli nejdřív se k situaci nikdo nevyjadřoval, nakonec hraběnka sama vystoupila s krutou pravdou o své někdejší autonehodě, čímž se její pověst upřímné a silné ženy prohloubila. Andrase ani zbytku rodiny se nikdy příliš nedotýkaly vzrůstající nepokoje ve Francii, princ si žil život víceméně odstřižený od světa a jeho problémů. Zásadní zvrat přišel až v momentě, kdy se měla konat oficiální návštěva bratrance v Illey, posunutá na dobu neurčitou kvůli tragické smrti Tobiasovy snoubenky. Doba neurčitá se stala určitou až o rok později, v momentě, kdy Tobias předstoupil před illeyskou společnost se záměrem, že zahajuje symbolické hledání nastávající královny. Nyní se tedy dvojčata Andras a Cleopatra konečně vydávají za hranice Francie, aby měla média v Illey o čem psát. Francouzskému princi přirozeně nechybí zamračený výraz a vařečka schovaná v hluboké kapse oblíbených kostkovaných kalhot – kdo by pak v paláci pekl ony věhlasné dobroty?