Bailey Maeve Summer

Maliarka

Baffin

Teeth aren’t pearly, until you smile.

Kasta: Piata

Vek: 21

 

Dátum narodenia: 14.3.

Znamenie zverokruhu: Ryby

Výška: 163 cm

Váha: 51 kg


Obľúbená farba: Smetanová, pudrově růžová

FC: Amelia Zadro

Vlastnosti postavy:  Usměvavá, kreativní, snílek, roztržitá, obětavá

Charakteristika

Křehká postava, ženskými křivkami obdařena jen poskrovnu, bledá pleť v letních měsících nabývající jemného bronzového nádechu, zelenošedé oči, v nichž tančí drobné jiskřičky. Plné rtíky, často zkrášleny leskem v broskvovém tónu, a srdečný úsměv rozsévající pozitivní energii všude okolo. Světle hnědé vlasy v jemných lokýnkách se vlnící k lopatkám. Inu, ta slečna, jež namísto chůze spíše tančí, není nikdo jiný než Bailey. Dívka, která by se ze všeho nejlépe dala přirovnat k sluníčku na jinak temné obloze – neumí se mračit, neumí plakat, i kdyby měla duši rozpolcenou na tisíce střípků, vždy každého pohladí svým širokým úsměvem. Na všem vidí jen to dobré, a i kdyby se měla pro druhé rozkrájet, udělá to – samozřejmě s tím samým přátelským úsměvem –, neboť dobro jiných je pro ni tou největší odměnou. Kde je Bailey, tam zajisté není ticho. Ač zprvu pro ni není lehké se začlenit do kolektivu, protože se občas bojí i vlastního stínu, mezi přáteli, s nimiž se cítí obzvláště dobře a svá, ji jednoduše nelze přeslechnout, natož umlčet. Konverzovat je schopna na lecjaké téma, avšak její nehynoucí láskou je jistojistě umění – o krásách louky poseté kopretinami či o líbezném jezírku umí básnit téměř dokonale. Často má hlavu v oblacích a sní. Sní o splnění svých dětských přání, o bytí úspěšnou malířkou. Talentovanou, uznávanou, všude opěvovanou. Ale ke štěstí by jí ve výsledku stačila jen maličkost – kdyby byl šťasten každičký člověk kolem ní. A tím, že se neustále snaží kolem sebe rozsévat radost, je blíže a blíže ke splnění svého snu. K tomu, aby nezačala šílet, potřebuje neustále něco dělat – nejlépe pak kreslit. Ve svých věcech si příliš nedovede udělat pořádek. Jeden pokreslený skicovací papír leží tady, druhý tam a třetí se dočista ztratil; štětců má celou sbírku, a najednou jakoby se jednoduše rozhodly jí dát sbohem. Kdyby alespoň měla psa, mohla by se vymluvit na to, že její pes jednoduše nedokáže pochopit, jak je umění důležité, a věčně jí ty věci schovává, avšak žádného nemá, a tak je každému jasné, že za to může jen a jen její chaotické já.  Ve svých názorech je stálá, a jen co si něco zamane, už jí to není možné vymluvit. I kdyby neměla pravdu, prozřela by a uvědomila si to, stejně si bude tvrdě stát za svým a nikdo a nic jí to za nic na světě nevymluví. Přemluvit ji je jednoduše něco, co si žádá tolik nervů, že většina to vzdá již při prvním pokusu – a kdyby se vám to náhodou povedlo, vězte, že i diamanty by v té situaci byly bezcenné. A na závěr pamatujte jedno – až všechny hvězdy na nebi pohasnou, hvězdička této usměvavé slečny bude svítit i nadále. Bailey a její andělská duše tu budou vždy, aby vás objaly a vdechly vašemu životu novou naději.

Minulosť

Bailey již jako malá, sluníčkově usměvavá holčička brávala do rukou štětce a snažila se jimi nakreslit umělecká díla –⁠ a že jí to věru šlo. Tak krásný mráček, tak krásná květina, radost pohledět! Kéž by však tu krásu ocenili i jiní, kéž by ji tak neviděla jen ona sama ve své hlavě, asi jako každé dítě, které něco neskutečné baví a jež má neutuchající potřebu se chlubit svými veledíly. A chudáci rodiče pak musí předstírat, jak moc jsou umem své ratolesti ohromeni. Neskutečnou pílí se však brzy ukázalo, že ta usměvavá holčička talent skutečně má, a vzor též –⁠ matka byla sama vášnivou malířkou a její nejstarší dcera očividně zdědila tu nehynoucí lásku k umění po ní. Stejně jako María po své matce a ta zase po své. Bailey zkrátka měla cit pro kouzlení se štětci v krvi. S matkou vždy trávila celé dny –⁠ tvořit umělecká díla začaly, když se jemné sluneční paprsky dotkly oblohy po uplynulé noci, a skončily až tehdy, co oblohu zkrášlily červánky a slunce se přivítalo s večerem. Otec pro ni naopak byl mužem opředeným mnohými tajemstvími, rysy jeho tváře byly bledé a s tím, co čas plynul, se vytrácely více a více. Hudson si naivně  myslel, že vztah s jeho ženou má budoucnost, ale krátce po narození třetí dcery, jež se stala čtvrtým důkazem jejich někdejší společné lásky, pochopil, že jejich vztah byl již několik let pouhou přetvářkou. María možná byla ženou, jíž v minulosti slíbil věrnost, avšak jak léta ubíhala a oba dva skutečně dospěli, pochopil, že být uvázán jako pes u boudy, jak to rád nazýval, nebyl život, jaký si jako chlapec vysnil. Být kočovným poutníkem, procestovat svět a proslavit se jako artista bylo to, co jeho srdce žádalo. Často odjížděl na dlouhé cesty spolu s ostatními artisty a domů chodil jen jednou za uherský rok, snad aby si jeho rodina nemyslela, že ho již úplně ztratila. Jednoho dne se však rozhodl, že se již nevrátí. Nechal jen dopis na rozloučenou a sobě bolest v srdci, a přesto pocit svobody. A neb jeho jediný syn, nejstarší z dětí, byl vidinou strávit celičký svůj život v cirkusu též poblázněn, vydal se na dalekou pouť s ním. Bailey tedy vyrůstala jen s matkou a dvěma mladšími sestrami. Prázdné místo po dvou jediných mužských vzorech, které kdy měla, sice ničím nedokázala zacelit, ale hodiny strávené nad zdokonalováním se v tom, co měla nejraději, byly lékem na zmírnění bolesti. Obrazy se pak pro ni staly něčím ještě mnohem důležitějším, než byly doposud. Každým dnem se zlepšovala, každičkým dnem se ukazovalo, že zapřít fakt, že se rodina z matčiny strany již dlouhá léta věnuje umění, jednoduše nedokáže; a že ani nechtěla. Štětce a barvy ji činily ji šťastnou. Lydia s June, její dvě milované sestřičky, pro ni byly vším již tehda. Vždy milovala jejich věčné skotačení a úsměvy, a možná právě díky nim navždy zůstane tou malou holčičkou, co s rudými tvářičkami tahala matku za cíp šatů a prosila ji, aby jí alespoň na chviličku umožnila zmocnit se jejího štětce, s nímž María uměla hotová kouzla. Bailey si se svými sestřičkami, když byly ještě malé, hrávala na princeznu. A možná že právě tehdy dvěma holčičkám došlo, že její sestřičku ohromí, když ji jednou přihlásí do Selekce –⁠ a že Bailey byla skutečně ohromena. Svět drahých rób, blyštících se šperků, luxusních večeří a slávy. Na druhou stranu svět plný neodbytných kamer, falše a odpovědnosti. A právě ten se jí najednou otevřel jako na dlani. Bailey až do posledního momentu doufala, že se jednou z pětatřiceti šťastných dívek nestane –⁠ však jak by taky mohla, když bylo mladých žen prahnoucích po princi a koruně mraky –⁠, ale ve skrytu duše doufala, že se jí příležitost dostat se do paláce přece jenom naskytne. Mít šanci setkat se s okrasou celé Illey, dlouze se mu dívat do jeho čokoládových očí a pozorovat tmavé kadeře v kudrlinkách spadající do čela –⁠ hotový sen každé prosté dívky. A co teprve pro malířku, která by mohla ten princův půvab zvěčnit na papír! Ale možná, že jeho portrét nebude to jediné, co jí bude stačit. Možná, že pochopí, že muž jejích snů se skrývá právě v něm.

Nevlastníme práva k myšlienke a konceptu Selekcie. Naša hra je inšpirovaná knihami zo série Selekcie, no všetky texty sú našim duševným vlastníctvom a našou prácou. Bez dovolenia, prosím, texty nekopírujte. Rovnako aj za vzhľado stránok a určitých sekcií sú hodiny práce, prosíme, aby ste sa v budúcnosti pokúsily vyhnúť ,,vykrádaniu". Originalita je to najlepšie, čím môžete zaujať. Ďakujeme.

SLEDUJTE NÁS

  • Facebook
  • YouTube
  • Pinterest
  • Instagram