image-from-rawpixel-id-2357407-png.png

Bianka Hildegard Oldenburk

Princezná

Dánsko

Kasta: /

Vek: 22    Dátum narodenia: 1.1.

Znamenie zverokruhu:  Kozorožec


Výška: 168 cm    Váha: 53 kg


Obľúbená farba:  Modrá a fialová

Vlastnosti postavy:  Chytrá, společenská, veselá, rozhodná, pracovitá, pořádná

FC: Emilie Nereng

L6A.png
I don't need your love, I want to earn your respect.
motýľ.png
L6.png
L6.png
L6A.png

Charakteristika

Bianka se může pochlubit štíhlou postavou, světlou jako její jméno. Obličej jí lemují dlouhé plavé vlasy a zdobí ho výrazné modré oči a krásný úsměv. Vzhled získala kompletně po mamce, tátovy geny ji v tomhle směru zřejmě ani nepozdravily. Vyrostla v dostatku. V podstatě si mohla žít podle svého gusta a jediné, co ji svazuje, jsou společenské konvence a titul. Vždy je řádně upravená, ať už má na sobě róbu, nebo tepláky. Miluje módu, ráda kombinuje barvy a styly. Patří mezi lidi, o nichžřeknete, ten je chytrý jako opice. Jak tvrdí její nejlepší kamarádka – je blond, ale ne blbá. V upřímnosti nikdy nepolevuje, neboť copak se dá důvěra postavit na lži nebo přetvářce? Stejně jako její otec je věčně veselá, ale umí si dupnout. Záleží jí na tom, aby ji ostatní brali vážně, a toho jen úsměvem zkrátka nedocílí. Umí se sama za sebe postavit a je na to hrdá. Oproti jiným členům své rodiny je daleko více nábožensky založená. Vztah s Bohem je pro ni důležitý jako vztah s rodinou i jinými lidmi. Možná dokonce ještě více, protože lidé přicházejí a odcházejí, ale on ji nikdy neopustí. Nejen kvůli tomu si hodně cení svého těla i duše a nemá v plánu se sama jen tak někomu věnovat. Sní si o dokonalé pravé lásce jako z pohádky. Věří, že na ni někde čeká princ na bílém koni, i kdyby to byl jen kuchař s černým pejskem. Nedává na první dojem, proto nebývá příliščasto zklamaná. Stres je pro ni cizí slovo. Svou práci začíná okamžitě a nepolevuje, dokud ji nedokončí. Nerada věci odkládá, aby jí pak jen strašily na stole. Nejdříve povinnosti, potom zábava – tohle motto ji naučilo, jak pracovat rychle a přitom pečlivě. Spoustu času tráví po boku své věrné fenky nebo bratra. Ono to s inteligencí vyjde nastejno. Miluje procházky pod hvězdami nebo jen jejich pozorování ze svého místečka v zahradách, občas si k tomu vezme vínko a přemýšlí o maličkostech. Udělala si řidičák a tu a tam si ráda sama vyjede autem někam ven. Neoslazeného čaje nebo kávy by se ani nedotkla. Pokud jí někdo donese takový nápoj bez cukru, vnímá to jako pokus atentát. Zášť si vypěstovala už v dětství, když neoslazený čaj pila poprvé. Bratr si z ní vystřelil a posolil jí ho, odmítá se s tou chutí setkat už jen z principu.

Minulosť

Druhá... to je příšerná číslovka. Nikdo si nikdy nepamatuje, kdo byl někde druhý. První na měsíci byl Armstrong, kdo byl po něm? Přesně tak. Nikdo to neví. Bianka se narodila jako druhé dítě svých rodičů, druhá vnučka své babičky a druhé dánské dítě toho roku. Nic moc, že? Má to ale svoje výhody. Zatímco ona si vesele hověla v měkkých peřinkách, její o rok starší bratr si k prvním narozeninám vysloužil titul následníka trůnu poté, co její dědeček předal vládu jejímu otci. Narodila se tři roky poté, co se její otec, princ Kristoffer, vrátil z Illey, kde trávil čas během tamní tehdejší selekce. Jak mu dědeček Oliver slíbil, musel si vzít vévodkyni Cassandru, kterou podle slov tety Josie její otec považoval za mentálně zaostalou a údajně se u nich láska probrala až po narození prvorozeného dítěte. Také se ukázalo, že zaostalá nebyla, ale to odbíháme. Už od útlého dětství měla Bianka problém s tím, že ji lidi nevěnují tolik pozornosti, kolik by si sama přála. Ani tak jí nevadilo, že se soustředí na jejího brášku, protože taková péče už fakt byla moc, jako spíš, že ji nikdo nevnímal, když chtěla něco říct. A pokud ano, požádali ji, aby se do toho nepletla, že tomu nerozumí a je ještě moc malá. Hodněčasu proto trávila s dětmi služebných, ale kdykoli to šlo, přidala se k bratrovi. Ne že by za to byla vděčná. Vedle dánštiny se jako princezna musela naučit plynně ovládat ještě angličtinu s němčinou a základy severských jazyků. Šest je na jednu malou holčičku vážně moc. To ji ale bavilo, ostatně potřebovala je na nejen diplomatické návštěvy a cesty, ale také pokud se bude jednou vdávat někam do ciziny, což je pro ni hodně pravděpodobné. Sice dostala možnost vdát se z lásky, ale čím důležitější osoba, tím samozřejmě lépe. Jako dárek k patnáctým narozeninám si směla vybrat, cokoliv bude chtít. Zdá se to jako neskutečná velkorysost jejích rodičů, ovšem ti si spíš chtěli ověřit rozumovou vyspělost své dcery. K překvapení všech požádala, aby si mohla vystudovat střední školu jako obyčejný člověk a na jaře pořídit vlastního pejska. Tohle očividně stačilo k tomu, aby s ní začali jednat jako dospělým člověkem hodným vlastního názoru. Fenka Aimée, bratr nebo rodiče, v podstatě byla pořád v blízkosti alespoň jednoho z nich. Začala trávit více času s přáteli mimo palác – především s těmi ze školy, kam opravdu nastoupila. Vyzkoušela si pár učitelů, jestli jsou schopní dát princezněšpatnou známku, taky zažila sladkou první lásku. Nic netrvá věčně, v devatenácti se vrátila k běžnému palácovému studiu. Díky maturitě už ale nebyla nucena vysedávat každý den nad knížkami a mohla se skutečně podílet na práci pro království. Když už to vypadalo, že lidé konečně zapomněli na problémy ohledně právoplatného nároku jejího otce nebo tety Josie na dánský trůn, začala se objevovat další vzdálená větev rodiny, která se začala sápat po koruně. Král, který už byl v obhajování svého nároku zkušený, začal pátrat po tom, kam až tahle vedlejší větev sahá, kde se odpojila, zkrátka na čem zakládá svůj nárok. Jeho názor na věc ale jedna věc nemění. Aby mohli udržet Dánsko ve stejné rodové linii, musí dát lidem naději a dosáhnout výsledku bez nějakého krveprolití. Diplomaticky. Spolu se svou ženou došel k závěru, že ideální nadějí je další královský potomek. Rozhodl se, že bude nejlepší, když svému synovi najde vhodnou ženu. Bianku mezitím vysílá na diplomatický výlet do Illey, ta třeba najde svoji budoucnost mezi tamními hosty.