Buthainah bint
Al-Hašímí

You are the next person in line to run this country, and you will be the first girl to do it on your own. No one is as powerful as you.

Kasta: /

Vek: 18

 

Dátum narodenia: 10.11.  

Znamenie zverokruhu: Škorpión

Výška: 163 cm

Váha: 56 kg


Obľúbená farba: Sytě růžová a sytě nebeská modrá

FC: Naomi Scott

Vlastnosti postavy: Sebevědomá, povýšená, marnivá, přímočará, povrchní

Korunná princezná

Saudská Arábia

Charakteristika

Buthainah je perfektním prototypem exotické krásky. Může se pochlubit štíhlou snědou postavou, dlouhými kaštanovými vlasy, temnýma čokoládovýma očima a dokonalým úsměvem. Na první pohled vypadá jako sen každého muže. Přes to všechno ale nijak nepůsobí jako Arabka. Neposlouchá žádného muže, nestydí se říct, co si myslí, a soudí lidi podle jejich původu. Kdyby pocházela z Illey, nejspíš by dokonale zapadla do předsudků o Druhých. Dá se říct, že je chytrá, dokonce i inteligentní. Tyhle dvě vlastnosti jsou bohužel zastíněné její povrchností a sebestředností. Místo toho, aby se ze svého titulu starala o svou zemi, myslí jenom na sebe. Přece ty peníze patří královské rodině, ne? Proč by si tedy nemohla nechat ušít šaty za statisíce? Musí přece reprezentovat. Je žena. To je snad jediná věc, kterou na sobě nemůže změnit. Nedokáže ji to ale zastavit, naopak. Je jedinou ženou ve své zemi a své víry, která nemusí poslouchat žádného muže kromě svého otce, a náležitě toho využívá. Víru využívá spíš jako takovou omluvenku za své přešlapy, které by neměla dělat žádná svobodná dívka. Tváří se, že žije v pohádce, ovšem nejspíš si ji trošku přikrášluje k obrazu svému. Ve které pohádce leze princezna se strážcem do skříně? Očividně v téhle. Vítejte v pohádce ‚Nafrněná egoistka‘. Celé její pubertální období funguje jako nějaký vzdor. Špatné je, že ona to jako vzdor nevnímá, je prostě taková. Koukejte, jsem krásná, úžasná, sexy, a k tomu korunní princezna země, kde ženské nesmí ani řídit auto! – takový transparent by mohla nosit nad hlavou a nikomu by to nepřišlo divné. Bohužel tahle cedule necedule tak nějak ničí šance na její stereotypní šťastně až navěky, tedy podle jejího otce. Dá se říct, že Buthainah se její život líbí, jaký je. Otázkou zůstává, za jak dlouho by svou zemi přivedla na mizinu. Protože je princezna chtivá a ulítává na noční setkáníčka s muži, bude zřejmě velká legrace, až bude hledat otce svého dítěte. A ne, zatím těhotná není.

Minulosť

Bylo nebylo, jednoho krásného podzimního dne v Saúdské Arábii se mladému následníkovi trůnu a jeho ženě narodilo první dítě – dcera. Na první pohled byla tak nádherná, že ji po její kráse dokonce pojmenovali. V doslovném překladu je to tedy princezna Krása, seznamte se. Na jednu stranu měli z krásné a roztomilé malé princezny Buthainah, která jako by své matce z oka vypadla, všichni ohromnou radost, stejně tak však celá země očekávala co nejdříve příchod dalšího královského potomka. Přece nemůže být dědičkou trůnu nějaká žena. Mluvíme tu o arabské zemi, kde žena je spíš ozdoba muže než člověk s mozkem. Jenom muž může být způsobilý vládnout. Ženy přece vznikly jen proto, aby na světě mohlo přibývat mužů. Jak rostla, musela se neustále vzdělávat ve všemožných oblastech, aby se jednou mohla vdát do vhodné země a vytvořit tak silné a prakticky nezrušitelné spojenectví. Hlavně cizí jazyky a kultury byly pro její studium a budoucí roli klíčové. Jak by taky mohli prodat hloupoučkou a natvrdlou princeznu, která ničemu nerozumí? Krása přece jen není všechno.  Král, její děd, zemřel, když bylo Buthainah pouhých osm let. Státní smutek brzy vystřídala radost z korunovace nového krále, ale také zatím nevyřčená otázka. Královi dva bratři se už dávno oženili s princeznami jiných zemí, kde čekali na řadu, aby vládli po jejich boku, jeho sestry zrovna tak. Kdo tedy nastoupí na místo dědice trůnu, když královský pár stále nepočal syna? Buthainah zůstávala jedináčkem, proto nezbývalo nic jiného než přijmout fakt, že prozatím jediným možným dědicem trůnu je dívka, a udělit jí titul korunní princezna. Hledání vhodného manžela se tak změnilo z „hledáme budoucího krále“ na „hledáme našeho budoucího krále“. Zatímco všichni doufali, že se narodí konečně narodí její bratr, ona se musela začít vzdělávat také v mužských oblastech, jako byla diplomacie či válečná strategie, ale také světová historie či geografie. Od výuky cizích jazyků by teoreticky mohla upustit, ale pořád existovala naděje, že jí jejího titulu zbaví zatím neexistující bratr.  Buthainah svoje nové postavení nesnášela. Dokud byl králem její děd, žila si jako v pohádce. Těšila se na brášku, a kromě pár hodin studia si celé dny hrávala a parádila se. Role královny manželky byla daleko, a především byla nejistá. Sama se každý den modlila, aby se její matce konečně podařilo otěhotnět a ona o svůj status zase stejně rychle přišla. Žádná osmiletá holčička přece nezvládne tolik, kolik její otec vyžadoval po ní.  Jen co přišla puberta, uvědomila si, co všechno může ze svého titulu vytěžit. Nebyla to prostě žena. Byla budoucí absolutní vládkyní celého království. Když projevila názor, někdo ji musel poslouchat. Když si něco poručila, někdo jí to prostě musel splnit. Obrátila nenávist za pořádnou životní výhodu, ale stále myslela jen na sebe. Mnoho žen v Arábii k ní vzhlíželo v naději, že se pro ně něco změní. Třeba že dostanou možnost pracovat. Nebyly naivní, aby si myslely, že získají rovné postavení. Věřily ve vidinu snížení své vlastní závislosti na mužích. Získala moc jako žádná Arabka před ní, ale nedokázala s ní důstojně nakládat. Od čtrnácti let musela přisedat u každého jednání, které její otec vedl, aby se více přiblížila panování a oficiálně se na ní pod dohledem krále trošku podílela. Jako by jí to ale bylo úplně jedno. Místo psaní poznámek si do papírů kreslívala nové šaty nebo šperky, podobizny starých rádců nebo plánovala největší oslavu patnáctých narozenin, kterou kdy Arábie viděla. Témata s výsledky takových jednání byla různorodá, po jejich konci se ale vždy objevovalo totéž. Každý přál králi a královně hodně zdraví, aby uspěli s dalším dítětem, a také trpělivosti s Buthainah. Nikdo slova jako rozmazlený spratek, povrchní slepička nebo princeznička likvidující státní pokladnici nikdy neřekl nahlas, ale spoustě rádců tkvěla na jazyku při každém setkání s ní. Nejhorší na tom všem bylo, že ona si to vůbec neuvědomovala. Zneužívala své postavení, ano, ale neměla ponětí, že tím ubližuje nejen svému království, ale především svým rodičům. Čím víc si celá země kvůli chování princezny přála prince, tím více byla královna pod tlakem. Pochopitelně se o chování mladé dědičky dozvídali královské rody ze všech zemí, odkud král doufal v možnost získání ženicha pro svou nezvedenou dcerku, a přibývaly zamítavé odpovědi na nabídky sňatku. Najednou byla sama princezna překážkou ve své vlastní cestě ke korunovaci na první vládnoucí královnu Arábie. Čím víc se ji otec pokoušel zkrotit, tím více se vzpouzela. Nedocházelo jí, proč by ona, nejmocnější žena široko daleko, měla potřebovat k životu nějakého muže. Ostatně to byla přece jediná žena široko daleko, která byla někdo i bez muže. I když to otec nechtěl přiznat, uvažoval dokonce i o mladších synech svých bratrů. Už skoro chtěl jednomu z nich dceřinu korunu nasadit na hlavu. Sám si to ale zakázal. Co králi ale stále unikalo – a za to by ji už asi doopravdy zabil, čímž by se nakonec připravil o nejspíš opravdu jediného dědice své koruny – byly princezniny tajné románky s obyvateli, zaměstnanci nebo hosty paláce. Jakkoli povýšená nebo povrchní byla, poslední dva roky si běžně chodívala někam s někým užívat, protože je princezna a prostě může, že ano. Tuhle v kuchyni to byl králův osobní komorník, tenkrát v nepoužívaném salonku ve druhém patře zase velitel stráží; jednou šlo dokonce o významného diplomata z Nové Asie přímo v jejích komnatách. Neříkal někdo něco o tom, že svobodná princezna by měla být neposkvrněná, kord ta arabská? Ne? To je dobře. Král, už poněkud zoufalý, se rozhodl vymyslet diplomatickou cestu. Nějak vytušil, že v Illeji by nemusela nic pokazit, protože tamní princ byl následníkem trůnu stejně jako ona, a navíc nepřicházel v úvahu také kvůli illejské tradiční selekci. Pověřil dceru utužením vztahu se zemí, s níž to v minulosti trošičku skřípalo. On si samozřejmě nemyslel, že je to nutné, tak či onak doufal, že dostanou se ženou konečně nějakému tomu klidu. Navíc během té tradiční selekce se přece v Illeji objevovalo tolik zahraničních diplomatů a jiných hostů, že by to Buthainah ani nemuselo být nápadné. Vyslal dceru na výlet, aniž by vůbec tušil, že v Illeji bude princů jako ještě nikdy. Pojďme se teď společně těšit z toho, jakou šanci na zničení veškerých nadějí na krásnou budoucnost Arábie princezna Buthainah získala.

Nevlastníme práva k myšlienke a konceptu Selekcie. Naša hra je inšpirovaná knihami zo série Selekcie, no všetky texty sú našim duševným vlastníctvom a našou prácou. Bez dovolenia, prosím, texty nekopírujte. Rovnako aj za vzhľado stránok a určitých sekcií sú hodiny práce, prosíme, aby ste sa v budúcnosti pokúsily vyhnúť ,,vykrádaniu". Originalita je to najlepšie, čím môžete zaujať. Ďakujeme.

SLEDUJTE NÁS

  • Facebook
  • YouTube
  • Pinterest
  • Instagram