image-from-rawpixel-id-2357407-png.png

Cezary Oskar Wronski

Korunný princ

Poľsko

Kasta: /

Vek: 22    Dátum narodenia: 5.2.

Znamenie zverokruhu:  Vodnár


Výška: 180 cm    Váha: 80 kg


Obľúbená farba:  Modrá

Vlastnosti postavy:  Snílek, Uzavřený, Emociálně nedostupný, Pokrytecký, Nezávislý

FC: Ryan Allan

L6A.png
Inspired by the fear of being average.
motýľ.png
L6.png
L6.png
L6A.png

Charakteristika

Cezary, Cez, Oskar... Říkejte mu, jak chcete, dokud to nebude něco jako salát, bude nejspíš spokojený a přivítá vás se svým typickým příjemným vystupováním. To vás sice zrovna dvakrát nenadchne, ale stejně tak ani neurazí a s jistotou ho označíte za odměřené typické chování budoucího krále. Nakolik tak vystupuje, sám sebe by polský princ za budoucího krále označil jen stěží. Podědil sice všechny ty krásné rysy svého rodu jako bezedné čokoládové oči, ostře sekané líce či plné rty, jež s jedním úsměvem dovedou přetočit tuny názorů, ale i přes to se tak nikdy cítit nebude. Na tvářích mu neustále raší krásně udržované strniště a vlasy udržuje v příjemném střihu, který mu nikde nepřechází. Vzhled je občas to jediné, co mu přináší útěchu a to ať to zní, jak ješitně jen chce. Cez se do sebe totiž až příliščasto zavírá a žije jen uvnitř své hlavy. Je schopný strávit noc blouděním po stranách historické knihy, zkoumáním starých i nových map nebo zkrátka připravováním další cesty, kterou by chtěl podniknout. Už odmalička byl snílek, jež miloval objevování nových věcí a zůstalo mu to doteď. Krásy dětství a dospívání vyměnil za ty, jež s sebou nese dospělost a dnes objevuje nová místa, kulturu a s velkou oblibou i ženy. O svém cestování, výpravách i zážitcích vám poví kde co. Podělí se o to, co viděl a kde byl s láskou. V tomto ohledu je velmi otevřený a zároveň ho podobné konverzace vždy nabijí hromadou energie. Na druhou stranu, když se zeptáte na něco osobního, jeho přístup poněkud ztrpkne. Nepoví vám nic, co není za odměřenou hranicí, nepoví vám nic, co už dávno nevíte z jeho vystupování nebo snad tisku. Soukromí a dokonce i emoce si drží jen a pouze pro sebe a to pro případ, že by jich zas někdo nepříjemně využil. Za touto stěnou se ale schovává velmi vynalézavý a originální mladý muž, jež tráví svůj život užíváním si každé jedné chvilky. Nikdy nebudete počítat s tím, co udělá jako další. Nechává se vést svojí myslí a snad i osudem. Zároveň má ale svoji hlavu a jak má něco zažité, jen těžko ho přiučíte něčemu novému, je velmi nepřizpůsobivý a už dávno se přestal snažit lidem dokazovat, že je dostatečný. Ne... On ví, jaká je jeho hodnota a pokud ho nemáte rádi nebo se vám něco nelíbí, běžte o dům dál, tady zkrátka nepochodíte. Rány ze života si léčí nejen tím, ale zároveň i svým občasným pokrytectvím a přílišným hnidopišstvím. Všechno se to ale snaží schovávat za masku vytříbeného chování a etikety, jíž se naučil u dvora. Jako každý princ má velmi rád šerm, ale právě tady ta podobnost končí i začíná. Zálibu v diplomacii v něm najdete jen těžko. Dělá to, protože musí, ne protože by se mu z nějakého nepochopitelného důvodu chtělo. On si raději přečte dobrodružný román. Prohlédne a namaluje starou mapu. Vycestuje pryč ze své země anebo udělá vlastně cokoliv jiného, co jeho otec tak moc nenávidí a netoleruje. Při svých cestách, strašně rád tráví čas mimo svůj hotel či ubytování. Snaží se každou jednu cestu brát jako jedinečnou zkušenost, a proto tráví večery s místními, učením jejich zvyků, znalostí či jazyka. Bere to jako zajímavé rozšiřování obzorů a myslí, že každý by se něčemu podobnému měl přiučit. Množství nocí ovšem stráví i v místních klubech a nejednou po boku milé a pěkné dívky. To je ale vše, co si dovolí. Nikdy s nikým nenavázal delší vztah a zdá se, že po ničem podobném ani zatím netouží. Krátká povyražení jsou pro něj dostatečná a sám si ani nedovede představit, že by někoho vzal dovnitř svého uzavřeného světa.

Minulosť

Polská královská dvojice byla již při začátku své vlády ikonou své země. Král Lucjan a jeho přenádherná manželka Marta byli už od začátku vlády oslavováni jako někdo, kdo jejich zemi jen povede k zářným zítřkům. Nebylo tedy překvapením, že zanedlouho po jejich korunovaci se jim narodil syn. Pojmenovali jej Mikolaj a nemohli z něj spustit oči. Každý v království věděl už od jeho prvního roku, že on bude nejlepším králem, který jednou přijde. A pak přesně o čtyři roky později se narodil Cezary. Druhý královský synek s sebou nesl neméněslávy mezi lidmi, ovšem ne ve své rodině. Královští bratři vyrůstali sice bok po boku naprosto rovně a zároveňjako nejlepší kamarádi, ale i slepec by si všiml, že ten starší vždy zkrátka dostával více lásky. Není to žádný div, když z vás jednou má být král, zahrnou vás vším, co vám na očích vidí. Jenže je tu i ten mladší a ten žije ve vašem stínu, ať chcete nebo ne. Jedinou útěchou pro mladších z bratrů Wronski byla jejich matka, která si ho právě z tohoto důvodu hýčkala a dávala mu najevo, že jednou dovede stejné věci jako jeho bratr. Vše se ale kompletnězměnilo, když oběma hochům táhlo na náct. Mikolaj se už dávno učil diplomacii a mladší Cezary o to neměl sebemenší zájem. Raději pročítal knížky, zkoumal staré mapy a nebo se učil o místech, která by rád navštívil, jen aby se o nich přiučil. Byl až moc rozlétaný, dával na svoje emoce a stále byl až moc dětský. Chtěl si hrát... Objevovat a zkoušet nové věci a nikomu se nedařilo jej uklidnit. Jejich otci se jeho chování nikdy nelíbilo, ale snění jeho mladšího syna byla asi poslední kapka. Nesnášel to, že chodil pomáhat do kuchyně, že na hodinách spí a po nocích si s mečem hraje na hrdinu z pohádek, vadilo mu to, a tak se zapřísáhl, že nikdy nenechá, aby on reprezentoval jméno Wronski na poli diplomacie. Zprvu to bolelo. Bolelo vědět, že ho odsoudil vlastní otec a za co všechno vlastně. Mladší princ se kompletně uzavřel do sebe a všechny své výstřelky se nadále už děly jen a pouze v jeho hlavě. Mohl zůstat stejný, ale nezbývalo mu ale nic jiného. Stejně tak musel akceptovat slova krále a přiznat si, že právoplatný diplomat z něj nebude a to i když na tom nebyl tak hrozně. Cezaryto se smířil svým ne zrovna typickým princovským osudem a vydal se po vlastní ose. Na diplomacii nadobro zapomněl. Žil v paláci s láskou cestoval a trávil čas s bratrem, který byl shodou náhod budoucím králem. Pořád takhle dokola, pryč a zpátky do zajetí pod střechu svého příšerného otce. Vše se, ale změnilo, když jednoho dne začal Mikolaj tajněutíkat z domova. S bratrem si říkali všechno, a tak Cezary čekal, že mu poví i o jeho nočních výletech, že mu poví proč noc, co noc mizí a na kralování už tolik nedává. Proč jejich otec zuří nejen na mladšího z nich, ale na oba. Proč matka tak často pláče, a proč je jejich otec horší, než dřív. Všechno to vykvetlo na povrch, když po roce přivedl Mikolaj ukázat svoji budoucí manželku. Byla to nízko postavená dívka. Z poměrně chudé rodiny a poměrů, které se na krále nesluší. Otec tu dívku vyhnal s hrozbou smrti. Mikolaji nakázal, že si vybere za manželku jednu z princezen, jež mu sám zvolil a na svatbě jej i korunují. On sice souhlasil, ale nikdy svůj slib nedodržel. Dalšího rána našli sluhové jen prázdnou postel a dopis. Dopis, v němž stálo, že jmenuje svého bratra korunním princem, ať se mu to líbí nebo ne. Když se to Cezary dozvěděl, málem to s ním seklo. Jak se má někdo, kdo se stal cestovatelem na plný úvazek stát králem? Teď stojí před touhle zapeklitou situací. Přišel ke královské koruně jako slepý k houslím a ani v nejmenším neví, co má dělat. Zřejmě proto se rozhodl za zástěrkou politické cesty udělat to jediné, co mu jde... Cestovat. Je na cestě do Illey a doufá, že aspoň tady na pozadí Selekce se mu povede nějak napravit, co jeho bratr zvoral a on dostal jako dárek na rozloučenou.