Prvního listopadu byl v Norsku radostný den pro všechny. Královna konečně porodila dlouho očekávanou dcerku a norská královská rodina tak přivítala dalšího člena – Mille Rainee Iversen. Maličký blonďatý uzlíček radosti byl dvojitým důvodem k radosti – nejenže královský pár měl konečně i druhou dceru, ale zároveň díky ní na nějakou dobu utichly nepokoje k zemi. Královské dítě je jednoduchý důvod k tomu se večer jít opít. Mille byla druhou dcerou, ale i tak se jí dostávalo pevného vychování hodného pravé princezny. Ač její rodiče nebyli nikdy považováni za silný pár, smířili se s tím a rozhodli se tak své dvě dcery vychovat do co nejsilnějších a nejsebevědomějších figur, jaké jejich stát, kdy poznal. Učitelé z celého světa a celý tucet chův, který se staral o obě. No a co, že se vaše země obrací v nepokojích, když víte, že z vašich dětí vyrostou absolutističtí vládci, kteří se o to postarají. Mille se Stinou měli pevný režím. Hodiny tance, jízdy na koni, etikety, diplomacie a všeho, co správné princezny potřebují. Přesný rozvrh a přesný režim, není divu, že Stina to jednoho dne zkrátka přestala zvládat. S Mille mezi sebou měli sice rozdíl pět let, ale i přesto byli jako jedna. Ať už to bylo jejich tvrdou výchovou nebo čímkoliv jiným. Byly si pro sebe to jediné, co znaly a Mille ve své starší sestře viděla neuvěřitelný vzor – ohromně silnou mladou dívku, která jednou bude tou správnou královnou. Vše se ale začalo lámat, když Stina začala dospívat, tehdy sotva desetiletá Mille netušila, co se děje. Netušila, že její starší sestra po večerech utíká a užívá si života, který zlatá klec paláce neposkytovala. Často slýchala rodiče za zavřenými dveřmi křičet, často vídala v televizi záběry, kterým zprvu nerozuměla, ale stále měla v sestře vzor – nechtěla věřit tomu, že něco je špatně. Pak ale jednou našla Stinu ve zbídačeném stavu. Vzbudila se tehdy velmi brzy ráno, a protože jí nešlo usnout, běžela za sestrou. To, co viděla, když otevřela dveře, vidí v hlavě dodnes. Nechápala to tehdy, nechápala, že viděla na zemi svoji předávkovanou sestru pár kroků od smrti. Netušila, co se děje. Začala křičet a služebné ji odtáhly. Stinu pak týden neviděla. Když se po dlouhé době sešly na společné hodině sestra s ní ani nepromluvila. Toho samého večera se její sestra pokusila o útěk z domova. Stráže ji ale včas chytly. A zatímco Mille spokojeně spala, její rodiče ztratily s její starší sestrou trpělivost, dostala na výběr: buď uteče navždy a oni všem řeknou, že umřela anebo se stane hodnou a poslušnou. Pro Stinu to byla jasná volba. Do druhého dne zmizela. Celé Norsko bylo uvrženo do hluboké lži, že byla unesena a zabita. Pachatel se dodnes nenašel. Mille dlouho po té truchlila, ztratila nejlepší kamarádku – nejbližšího člověka, kterého měla. A to bez jediného slova. Stala se ale i budoucí královna a přijala obrovské břímě, na něž se celý život připravovala, Ve stínu smutku se vzdělávala a snažila se být lepší budoucností pro svoji zemi, jíž otřásaly nepokoje. A přesně ty se jí staly osudné. Mille bylo skoro šestnáct, když ji unesli. Skupina organizovaných rebel, kteří stáli za jednou z posledních vnitřních revolucí – ač jejich pokud o revoluci byl poražen a množství z nich zavřeno, nezastavilo je to od toho unést korunní princeznu. Chtěli za to větší pochopení a nerozumné hromady peněz. Královský pár bohužel nevěděl, zda má na jejich požadavky přistoupit. Mille tak strávila dva měsíce mezi rebely. Zprvu s velkou nevolí ovšem po nějaké době i ráda. Z princezny se pomalu a jistě stala jejich stoupenkyně. Řekli jí všechno o Stině – pravdu, kterou před ní několik let její rodiče skrývali. Mille jim od té doby nebyla schopná odpustit. Poprvé se hlavně cítila jako doma, nikdo ji nenutil dělat hromady věcí, které nesnáší a ke kterým se přemlouvá, někdo před ní konečně dal opravdovou vizi. Ač se domů vrátila zbídačená a v hrozném stavu, v jednom měla jasno: Pomstí se svým rodičům za všechny ty lži. Místo, aby její sestře pomohli, zbavili se jí jako pitomé zátěže. Mille se při studiu začala vracet do všemožných základen. Učila se nejen tomu, jak se bránit a jak zapadnout, ale i tomu, jak nenápadně zneškodňovat lidi. Stala se vlkem v rouše beránčím, budoucí hlavou státu, která měla ty správné konexe. Začala zneškodňovat nepříjemné lidi na nepříjemných místech, informovat rebelské skupiny a připravovat převrat, který na Norsko přijde. Její smrtící krása se stala prodloužením jejího pomstychtivého srdce. Dnes je to deset let od té doby, co Stina zmizela a ona konečně našla stopu, měla by být v Illey. V ruku v ruce s tím přichází i několik skvělých nabídek na to zneškodnit několik nepříjemných lidí. Musí jednat v rukavičkách a opatrně, ale není to nic, co by neznala. A zatímco se na dvoře bude plížit za zástěrkou zlepšení vztahů a přípravou na kralování, bude nejen hledat svoji sestru, ale zároveň útočit na ty, kdo to od ní budou nejméně čekat.