image-from-rawpixel-id-2357407-png.png

Ester Robin Holmes

Bubeníčka

Belcourt

Kasta:  5

Vek: 19    Dátum narodenia: 17.5.

Znamenie zverokruhu: Býk

Výška: 160 cm    Váha: 48 kg


Obľúbená farba:  Bílá, azurová, lososová, smaragdová, lila

Vlastnosti postavy:  Odvážná, vytrvalá, nedůvěřivá, spolehlivá, svéhlavá

FC: Lucy Boynton

L6A.png
The past is not always an indication of your future.
motýľ.png
L6.png
L6.png
L6A.png

Charakteristika

Ester je samostatně fungující jednotka. Život na okraji společnosti ji naučil mnohé. Jednak to, že se s ní nikdy nikdo nebude mazlit, jednak vytrvalost vůči nepříznivým podmínkám a to, čeho si ze všeho váží nejvíce: nedůvěřovat ničemu, co zní příliš pohádkově. Navzdory tomu by se o ní nedalo jednoznačně říct, že je zahořklá či snad nenávistná. Je jen trochu drsná a není zvyklá s lidmi jednat v bavlnce. To však neznamená, že by byla zlá nebo snad nedůtklivá. Jen je hodně svá a nebere si přílišné servítky. Pokud má něco na srdci, ráda se o to podělí. Stejně tak je poměrně impulzivní, takže pokud má zrovna náladu, že po někom hodí uvařenou bramboru, je skoro jisté, že to udělá. S jejími sto šedesáti centimetry a téměř padesáti kily to ale vypadá dost komicky. Paradoxně však není agresivní a pokud se schyluje k hádce, jen málokdy není nad věcí. Často však příliš nepřemýšlí nad svými činy. Když má ale moment na to se nad něčím zastavit a promyslet si to, je téměř prototypem diplomata. Nerada plýtvá energií na rozpory s někým, kdo jí za to třeba ani nestojí. Když v hádce nevidí smysl, nemá potřebu se do ní zapojovat. Není to žádné sluníčko, většinu času je spíše dost zamyšlená a hodně jejích přátel by ji označila za nezměnitelnou realistku. To ale neznamená, že by z jejího výrazu sršela deprese či věčný pesimismus. Musela zkrátka dospět dříve než většina jejích vrstevníků. Na druhou stranu, pokud se mezi lidmi cítí bezpečně, umí být zajímavá společnice. Ke svým přátelům chová úctu a bere je jako svoji druhou rodinu. Je si jistá, že kdyby vyrůstala ve stabilním prostředí, nemusela by být taková, jaká je teď. Na první pohled s ní nic není. Kromě pár traumat je vážně v klidu – dokonce s ní je někdy i sranda. Mezi její koníčky patří navádění lidí k porušování pravidel. Jsou však věci, o kterých nemluví, a emoce, které kvůli minulosti nedokáže projevovat. Vždy, když se nějaká její známost schyluje k něčemu víc, zdrhne. Neumí čelit svým problémům a dokáže se s nimi srovnat jen zřídkakdy. Pokud ale dojde na řešení problémů někoho jiného, je připravená je zvládnout levou zadní. Upřednostňuje spíše ostatní lidi před sebou a sobecká dokáže být jen v krajních případech. I v momentě, kdy ji její matka začala obviňovat ze spousty věci, nad ní nezanevřela. Od romantických vztahů jednoduše utíká. Nemá ráda cizí dotyky a pokud se jí někdo dotkne bez povolení, je více než devadesáti procentní šance, že ho klepne přes prsty. Ačkoliv si na objímání svých přátel víceméně zvykla, i tak jí to není komfortní a ráda si udržuje od lidí určitý odstup. Tyto vlastnosti z ní ale nedělají odměřeného člověka. Zajímá se o druhé více, než by sama byla ochotna přiznat. Je to velký extrovert a ráda mluví o všem možném, jen ne o sobě. Nepokládá svůj život za důležitý natolik, aby se o něm mohla zmínit. Do osobních záležitostí brousí jen opravdu výjimečně a když už se do něčeho takového pustí, začne se klepat jak podvyživený ratlík. Vůči většině těžkých situací je obrněná a má tak zvanou hroší kůži. Hodně lidí o ní tvrdí, že je těžce čitelná a není na ní poznat, co si zrovna myslí. Podle slov jejích rodičů jí spousta věcí prochází hlavně proto, že je krásná. Toho si je upřímně vědoma, ale málokdy to využívá pro svůj prospěch. Nerada flirtuje a vlastně to ani neumí. Když byla mladší, mívala své plavé vlasy téměř do půlky zad. V patnácti letech se však demonstrativně ostříhala na krátko a o rok později potetovala. Co se jejích tentování týče, jejich pravý význam zná jen ona sama. Ester je jedna velká omalovánka, na své velmi štíhlé postavě má přesně 24 obrazců a jediná část, která zůstala prázdná, je její obličej a spodní partie. Vzhledově je velmi podobná své babičce. I ona má velké smaragdově zelené oči, ostré lícní a čelistní kosti. I výškou jsou od sebe pouhých pár centimetrů a obě tak ještě donedávna bývaly nejmenšími členkami rodiny. Její morální kompas je nastaven na neutrální hodnotu, o čemž mnohdy vypovídá i její chování. Ráda porušuje pravidla, ale jen do určitého momentu. Zkrátka do chvíle, kdy to lze vydýchat. Co ale z duše nenávidí je podbízení se jiným lidem a lidi, kteří se nad ní povyšují. I když její život nikdy nebyl lehký, byl i veselý. Dokud se její rodina nerozpadla jako domeček z karet, fungovala skvěle. Po incidentu, kvůli kterému jejího otce odsoudili na deset let do vězení a z matky se stala alkoholička, se však musela obrnit ještě více. I po tom, co se ji muž ze druhé kasty pokusil znásilnit, a ona díky tomu získala blok vůči jakýmkoliv romantickým vztahům, se zkrátka nemohla jen tak zhroutit. Skončila ve škole, ale pořád se snažila studovat doma. Půjčovala si knížky od přátel, učila se historii, nechala se doučovat svými kamarády, kteří měli to štěstí a ve škole zůstali. Zvládla překonat všechno, co jí zatím osud přichystal. Ačkoliv se společně s tetou Matyldou musela starat o svoji matku a babičku, na kterou už pomalu doléhalo staří, vždy měla naději, že pokud se bude dostatečně snažit, zvládne se o všechny postarat.

Minulosť

Rodina Holmesových je mezi pouličními umělci známá především zapojováním všech svých dětí do kapely, flexibilitou a hlavně talentem. Ačkoliv se její složení co novou generaci mění, ani narození Ester nebylo důvodem, aby toto pravidlo přestalo být uplatňováno. Kapela s příhodným jménem Holmes působí v provincii Belcourt už nějaký ten rok. Její předkové zkrátka vycítili příležitost ve vysokém turismu. Než se narodila ona a její starší sestra, působila v kapele jejich babička Lea, která hrála na kytaru, máma Cleo – ta zpívala, otec Jessup, jež byl výborný klavírista, tetička Matylda, která hrála na saxofon, a nakonec její starší sestra Josephine, kterou odmala vedli ke hře na housle. Na bubny se naučila hrát v hudebním kroužku, avšak zpívat ji nutila matka. I nyní si pamatuje něco málo ze hry na klavír a na kytaru, ale v tom je pořád nekonečný začátečník. Už odmala se jejich rodina často stěhovala do přívěsů za městem. Brali v podstatě jakoukoliv hudební práci, která se nabízela, a tak byla Ester odmala zvyklá, že svůj denní příděl jídla si musí odpracovat. Podpora od královské rodiny nikdy nedokázala uživit tolik hladových krků. Na jejím dětství nikdy nebylo nic kouzelného. Jakmile byla schopná stát, rodiče už ji zapřáhli do rodinného podniku. Každý nový krk musel zkrátka přispět do chodu domácnosti. Jako malá měla se sestrou minimum hraček a jelikož jejich rodiče věčně vyhrávali na oslavách, musely se vychovávat samy. Přesně proto je Ester spíše samostatná jednotka, která se o sebe dokázala postarat i v momentech, kdy byla sama se sestrou třeba celý den. Pravděpodobně se naučila zpívat a bubnovat ještě dříve, než se naučila chodit na nočník. Nezná vlastně nic jiného než jen časté tréninky a věčné kárání. Její starší sestra Josephine, která se narodila o čtyři roky dříve, neměla problém s tím, aby držela hubu a krok, zato Ester vždy ráda dávala najevo, co si zrovna o rodině ze druhé kasty, pro kterou musí hrát na oslavě, doopravdy myslela. Odjakživa byla dost problémová a způsobovala tím svým rodičům vrásky. Hraní v kapele pro ni byla povinnost a jediný způsob, jak se uživit. Ačkoliv už jako malá prahnula k úplně jiným věcem – ke střelbě z luku a vrhání nožů, nikdy nemohla dělat to, co by doopravdy chtěla. I vzdělání má takové hodně ledabylé. Kvůli častému přesunu z místa na místo musela měnit i školy, a tak ještě předtím, než vůbec dokončila základní vzdělání, musela ročník opakovat. V momentě, kdy si na nové místo konečně zvykla a našla si přátele, museli se posunout zase o okres dál. Když se její rodině začalo trochu dařit, nastoupila na křesťanskou hudební školu, která byla jediná cenově dostupná. Ačkoliv si nemohli vyskakovat, Ester si z peněz navíc dokázala našetřit na knížky o historii a vlastní dřevěný luk. Pokud zrovna nehrála na akcích pro vyšší kasty, učila děti z cirkusu střílet luku. V tu dobu její rodina měla stabilní přísun peněz. Jejich hraní si oblíbila rodina z druhé kasty, která jim štědře platila za hraní na akcích pro smetánku. Na jedné z těchto akcí se však jeden z hostů opil a pokusil se Ester znásilnit. Jeho snažení ale přerušil její otec, který se ještě vracel pro pouzdro na kytaru. Oba muži se dostali do rvačky, kdy otec způsobil muži takové poranění míchy, že hasič zůstal ochrnutý. Po tomto incidentu byl odsouzen na deset let do vězení za těžké ublížení na zdraví a od té chvíle šlo všechno jenom z kopce. Její výpověď, jak to tehdy bylo, nikoho nezajímala. V momentě, kdy rodina přišla o hlavní příjem a matka o manžela, přišly o výhradní postavení mezi pouličními umělci a sehnat nějakou tu zakázku se začínalo stávat téměř nemožné. Její matka začala propadávat alkoholu a jakýkoliv výdělek, který ona, Josephina nebo Matylda přinesly domů, zvládla utratit za stírací losy nebo láhve whiskey. Bez dvou členů kapely tak každý pracující člen rodiny musel do rozpočtu přispívat jinak. Ester chodila zpívat na dětské oslavy, Matylda s babičkou kvůli pokročilému věku nezvládly přispívat tolik. Pořád ale dokázaly fungovat. Musely se sice hodně uskromnit, ale i tak dokázaly přežívat. Z matčiného občasného pití alkoholu se však stal zvyk. Ester přestala chodit do školy, aby mohla pracovat, což nakonec vyústilo ve vyhazov. Její pedantská povaha se projevila ještě více. Začala dávat Ester za vinu uvěznění otce, zatímco její sestru neustále shazovala. V jedno ráno to její sestra nevydržela po hádce s matkou se sbalila a odešla. S Ester ale zůstala v kontaktu, dokonce jí k osmnáctým narozeninám věnovala starý fotoaparát, který si okamžitě zamilovala. Poté, co Jos utekla z domova, potkala hodného farmářského kluka ze sedmé kasty a provdala se za ně. Nedlouho po svatbě se jim narodil syn Barney. To však znamenalo, že i kdyby její sestra chtěla, nemohla by jim finančně pomoci. Matka spadla hluboko do závislosti a jí tak nezbývalo nic jiného než přihlásit se do Selekce. Kdyby ji vybrali, mohla by matce zaplatit léčebnu a samu sebe vykoupit ze světa chudoby.