image-from-rawpixel-id-2357407-png.png

Joachym Reed Ryder

Záhradník/rebel

Angeles

Kasta: 6

Vek: 22    Dátum narodenia: 1.6.

Znamenie zverokruhu: Blíženci

Výška: 180 cm    Váha: 73 kg


Obľúbená farba:  Zelená

Vlastnosti postavy: Vynalézavý, intuitivní, skvěle čte v lidech, Sobecký, Neempatický

FC: Tripp Killpatrick

L6A.png
Satisfy yourself not society.
motýľ.png
L6.png
L6.png
L6A.png

Charakteristika

Smích je mocná zbraň. O to mocnější je, když je zatraceně pěkný. Nejlepším ale bývá, když ho umíte použít ve správnou chvilku. Všechno je to ve vaší tváři - ve vaší mimice. O tom jak to umíte zahrát, o tom, kdy se správně zatváříte, o tom kdy použijete správná slova. Přesně něco takového by vám řekl Joachym, kdybyste se ho zeptali na to, jak se dostal tam, kde právě teď je.  Ale ať nic nepřeskakujeme… Tenhle mladý dvacátník před sebou má rozhodně ta nejlepší léta, ale je jasné, že si i něco zažil. Čokoládově hnědé vlnité vlasy mu spadají těsně nad ramena a jejich objem by mu záviděla, kde jaká Selekcí povinná dívka. Ostře sekané lícní kosti a bradu doplňuje důvěřivý pohled dvou zelených až brčálových očí, tenounký nos a milé rty. A ty toho, nejen co se týká úsměvu, dokážou mnoho. Sám sebe Joachym považuje za velmi otevřeného člověka, pravdou je, že se opravdu s ničím netají, ale málokdy poznáte, jestli vám opravdu říká všechno. Fakt, že často říká něco úplně jiného, než si myslí, tomu jen napomáhá. Stejně tak jen málokdy vyčtete z jeho tváře jeho opravdové záměry. Může se na vás usmívat jako sluníčko a přitom potají sledovat vaše záměry. Právě to mu jde. Když se narodíte do šesté kasty a posluhujete lidem nad sebou, brzy se naučíte pozorovat vzorce v jejich chování. Joachym do toho zapojil i svoji vynalézavost a časem se naučil lidi velmi dobře odhadovat. Nejenže se mu to hodí k jeho práci v paláci a mezi rebely, ale i v životě to mnohdy využije. Jakmile to spojí se svojí dobrou intuicí, dostáváte velmi silnou zbraň. Co se týče ostatních lidí, je velmi tolerantní. Sám si zakládá na tom se neustále odlišovat, a tak chápe, že to potřebují i ostatní. Na druhou stranu se vám ale jen těžko přizpůsobí. Ve chvíli, kdy něco chcete, vždy to udělá po svém, hlavní je, aby to splnilo vše, co on chce. S tím se pojí i fakt, že nikdy nemůžete předpokládat, co udělá tentokrát. Pravda je, že se bude snažit zvolit mírumilovnou a klidnou cestu, ale jak jí dosáhne? To už je otázkou. Už odmalička má vytyčené až přílišné ideály, od všech očekává něco, čeho nikdy nemůžou dosáhnout a stejně tak ale i od sebe. Nebudete-li odpovídat jeho ideálům a figurám, je schopný na vás být velmi nepříjemný a to je něco, co opravdu nechcete. Neberte mě špatně, sám se považuje za lidumila a opravdu nerad se pře a hádá, ale jakmile mu vstoupíte do cesty… Připravte se na rychlé pěsti a nože. Sice k lidem těžko přiléhá, ale jakmile si jej ovinete kolem prstu, jen tak lehce nepřejde o dům dál. Je velmi věrný a vydrží cokoliv. Co na něj ovšem neplatí, jsou náplavy emocí. Nepočítejte s tím, že se mu půjdete vyplakat na ramínko a on to pochopí. Není zrovna dvakrát empatický a jde to vidět.  Ovšem to co nepobral v chápání lidských emocí, se mu vrátilo formou chápání světa. Logicky pohlíží i na problémy, na které by neměl a někdy je to spíše na škodu. I tak ale jen těžko popřít, že i z tohoto důvodu má skvělé vůdčí a mentální schopnosti, jež mu pomáhají držet chladnou hlavu a ovládat se i v krajních situacích. Jak napovídá jeho povolání, velmi miluje přírodu a rostliny se vším všudy. Zeleň je pro něj doslova druhým domovem a nejbližším společníkem. Pojí se s tím i fakt, že ohromně nerad ubližuje – lidem, rostlinám… Zkrátka všem. Jakmile se ale jedná o zlé lidi, je to jiná. Dokáže bezpečně v hlavě oddělit, koho považuje za nebezpečné a špatné, a koho je třeba zneškodnit. A i když raději vždy volí tichou a bezpečnou cestu, sem tam se neobejde bez použití hrubé síly. Umí se prát a to docela dobře – minimálně na poměry toho, že začal až docela pozdě. Nemá rád střelné zbraně, ale když je potřeba, využije tu, kterou má neustále schovanou kdekoliv při sobě. Na druhou stranu mu k srdci přirostly čepele a všemožné věci, co s nimi lze udělat.  Když si potřebuje vyčistit hlavu, rád si zaběhá nebo něco přečte. A když už opravdu neví co by a všechny květinky má zalité, sáhne po kytaře a něco málo si vybrnká…

Minulosť

Ač se to podle všeho, co dělá, nezdá, Joachym měl naprosto normální a klidné dětství plné radosti a smíchu. Narodil se do rodiny šestých v provincii Bonita služebné a komorníkovi.  Ti pracovali společně do sedření v domě zámožných druhých. Vše si ale chodili večer vynahradit domů za svými ratolestmi, kterých se nakonec rozhodli mít šest.  Joachym se narodil jako druhý, hned dva roky po své nejstarší sestře. Po něm následovali o dva roky mladší dvojčata a ještě dva další uzlíčky štěstí. Rodiče všechny neskonale milovali a snažili se jim poskytnout vše, co jen mohli a to i v těžkých chvilkách, kdy je tlačily finance. Je pochopitelné, že když máte doma šest hladových krků, každá koruna je dobrá a právě těch v rodině Ryderových neměli nazbyt. I z toho důvodu začali všechny děti pracovat, hned jak jen mohly, ale ještě před tím se snažily rodičům pomáhat na zahradě a zapojit se do normálního provozu domácnosti. Joachym se našel v právě zmiňovaném zahradničení. Už jako batole se neustále chtěl válet v trávě, otrhával kytičky a nechtěl ani po setmění domů. Jak rostl, utíkal do lesa a naplno si zamiloval přírodu.  Časem vedle skromné rodinné zahrádky na zeleninu a ovoce vybudoval i okrasný ostrůvek, jenž opěvovával jako oko v hlavě. Jednoho dne si právě jej všimla zaměstnavatelka jeho rodičů a nabídla mu práci. Brzy se rozkřiklo, že nadaný mladý zahradník tvoří krásné okrasné zahrady, a tak si právě tímhle způsobem začal přivydělávat.  Vše šlo jako po másle, Joachym rostl, pomáhal rodině, staral se o své mladší sourozence a sám prozkoumával svět, jak jen sedmnáctiletý kluk může, jenže přesně v tu dobu se to všechno zlomilo. Jednoho dne za ním přišla mladší sestra Bridgite. Bylo jí patnáct a ze všech sourozenců k ní měl Joachym nejblíže. Všímal si, že od té doby, co pracuje, uvadá jako špatně zalívaná květinka, ale nevěděl, co za tím stojí. Bridgite přiznala bratrovi, že je těhotná. S kým nechtěla prozradit. Přemlouváním a utěšováním ji vystrašený Joachym přiměl, aby mu vše prozradila. Skrze slzy sice neviděla, ale jméno nakonec řekla. Tou dobou už sama nějakou dobu chodila vypomáhat rodičům do domu, kde pracovali. Shodou náhod právě tam měli syna zrovna jejího věku. Co náhoda nechtěla, mladinká Bridgite se mu zalíbila. Ačkoliv dívka nic nechtěla, začal s ní přes její nevoli chlapec udržovat poměr a právě z něj vyšlo miminko. Joachym byl plný vzteku, nejenže někdo ublížil jeho malé květince, ale zároveň ji pošpinil a s tím i celou rodinu. Když se rozhodli s problémem otočit na policii, peníze zapříčinily, že soud považoval obvinění za křivé a nebohá Bridgite zůstala s miminkem na krku, bez otce a zoufalá. Joachym se to tedy rozhodl všechno vzít do svých rukou. Jednoho dne se rozhodl jít s matkou do práce, kde sem tam upravoval záhony a počkal si na mladého hocha.  Zmlátil ho. Vymlátil z toho nebožáka duši za to, co udělal, aby si to všechno pamatoval a věděl, že ženy nejsou jen majetek. Ještě toho dne ten kluk na následky zranění zemřel. Nešťastnou náhodou mu zlomené žebro propíchlo plíci a on to nezvládl. Všichni věděli, kdo za jeho smrtí stojí. Lidumilný Joachym se z toho nemohl vzpamatovat. Sbalil si potřebné věci, nikomu nic neřekl, svůj vlastní život nechal za sebou a utekl. Nevěděl, kam míří, nevěděl, co má čekat, až jednoho dne narazil na skupinu mladých odpadlíků.  Brzy mezi ně zapadl a asi takhle nějak se dostal mezi rebely. Viděli v něm potenciál, a tak se začal učit. Trvalo to, ale osvojil si špionážní schopnosti a brzy se zlepšil i v boji, jak s pěstmi, tak hlavně s jeho milovanými noži. Vždy volil bezpečí než ohrožení života a smrt, naučil se být stínem a plánovat.  Pomohli mu se zbavit špatné minulosti a pomocí konexí dostali do mezikastovního studijního plánu. Nastoupil na školu zaměřenou na zahradnickou architekturu a díky své snaze dostal i stipendium. Časem a pílí se díky své praxi objevil mezi jedněmi z nejlepších ve svém oboru, a proto si ho vybrali do paláce jako jednoho z hlavních návrhářů. Víc si ani rebelové nemohli přát, a když se pevně usadil do paláce, rozhodli se, že budou chtít splatit vše, co pro něj udělali. Joachym se stal špionem v paláci. Už jsou to dva roky, co je zde plně doma a nikdo zatím na nic nepřišel. Pravidelně rebely informuje a sám je rád, že tak dělá. V monarchii nevěří a nikdy nezapomene na to, jak systém doslova vyjebal s jeho sestrou.  S přicházející Selekci mu přichází i mnohem více práce a on jen čeká na to, až odhalí, co všechno mu tahle nová kapitola života v paláci přinese.