Jôrse Kristian Gíslason
Korunný Princ
Greenland
Kasta: /
Vek: 18 Dátum narodenia: 10.3.
Znamenie zverokruhu: Ryby
Výška: 178 cm Váha: 70 kg
Obľúbená farba: Černá a bílá
Vlastnosti postavy: Snílek, kreativní, introvertní, romantický, bystrý
Univerzita: /
FC: Felix Mallard
The storm is almost over.
Charakteristika
Jeho otec by Kristiana popsal jako neschopného chlapce, který nic neumí a je k ničemu. Dle něj je Kristian rozbitý, ať už kvůli jeho poruše – barvosleposti anebo taky jeho nevyrovnané psychice. Kdybyste se zeptali Kristiana, jak by popsal sám sebe, nejspíše by mlčel a nic neříkal. Nevěděl, jaký je. Nevěděl, kdo je. Pravdou bylo, že Kristian byl vždycky velmi citlivý a kreativní mladík, který rád unikal ve své hlavě realitě, která se mu vůbec nelíbila. Vytvářel si v hlavě iluze, kterýma žil, protože to bylo pro něj příjemnější než žít přítomností. Rozhodně by potřeboval v životě někoho, kdo by ho udržoval nohama pevně na zemi a komu by mohl věřit. Od smrti jeho sestry se do sebe uzavřel, že nedokázal nikomu říct ani to, jak se cítil. Rozhodně na to mělo i vliv to, jak se k němu rodiče chovali. Hodně rychle zjistil, že mu pomáhá malovat obrazy, i když vlastně nikdy neviděl ty správné barvy, které na něm byly. Dost možná byly plné barev, ale on je nikdy neviděl. Od svých rodičů měl nakázané skrývat svou barvoslepost, protože dle nich to byla ostuda. A tak se Kristian i cítil. Styděl se za sebe, rozhodně neměl žádné sebevědomí, i když se snažil působit jako někdo, kdo má vše pod kontrolou. ve skutečnosti ale byl jen zlomený chlapec, který toužil po tom, aby našel někoho, kdo by mu pomohl. On sám byl velmi obětavý a rád pomáhal lidem okolo sebe. Alespoň to mu pomáhalo v tom, že věděl, že jeho problémy nejsou nic, oproti jiným. Rozhodně se nepovažoval za něco více, než byli ostatní, prostí lidé. Sám nevyužíval práce služky, a kromě vaření jídla a praní zvládal všechno sám. Kristian je velmi umělecky založený, možná za to mohlo jeho znamení, a to byly ryby. Ale on tomu nikdy nevěřil. Rád hraje na kytaru a ukulele v zahradách, ale to jen tehdy, když otec není doma. Jeho strach z otce by dokázal odhalit každý, protože není zrovna dobrý lhář a když se začne mluvit o jeho otci, snadno se rozhodí a začne koktat. I když neměl žádný vztah, protože by se musel danému člověku otevřít, rád si užíval s ostatními ženami a pak sbíral jejich spodní prádlo. Byl velmi romantický člověk, rád četl romantické knihy a představoval si, že by mohl zažít něco podobného. Je zvyklá na zimu, v patnácti stupních nosí kraťasy a tričko s krátkým rukávem.
Minulost
Kristian byl vymodleným chlapcem, po kterém jeho rodiče toužili. Dlouho se jim nedařilo počít dítě a když konečně bylo jasné, že Královna počala dítě a je to chlapec, celá země oslavovala. Za nedlouho se narodil chlapec, kterému dali jméno po otci. Dva roky na to jeho rodiče oznámili další těhotenství a pak se mu narodila mladší sestra, kterou si ihned zamiloval. Trávil s ní každou volnou chvíli, pomáhal chůvám ji přebalovat, krmit. Hrál si s ní, když zrovna neměl povinnosti, které měl velmi často, kvůli jeho pedantském otci, který z něj chtěl mít perfektního syna a panovníka. Kristian ten tlak pociťoval velmi často, bál se před otcem mluvit, aby neřekl cokoliv špatně. Už v jeho pěti letech mluvil plynule třemi jazyky. Ty mu opravdu šly, oproti zeměpisu a dějepisu. Když mu bylo sedm let, rozhodl se, že si půjdou se svou sestrou hrát k vodě, kde zrovna roztával sníh. Hráli na honěnou, Kristian měl svou sestru Alvu chytit. Jeho matka ho upozorňovala, aby si nechodili hrát ven, když je venku špatné počasí. On však neposlechl a říkal si, že ho jen matka straší. Otec měl zase názor, že má svou sestru na starost a když se ji něco stane, bude to na něj. A ten den se stal osudným pro Alvu. Nebe bylo zamračené, jistě se schylovalo k bouřce. A jelikož si Alva s Kristianem hráli u vody, mohlo to vést k nebezpečí. Když poprvé zahřmělo, Kristian to ani nevnímal, jelikož měl se svou sestrou zábavu. Byli na mýtince u vody, kde plavaly kousky ledu. Pamatoval si tu vůni mořské soli a vlhka. Jeho sestra vběhla do vody a než za ní Kristian stihl doběhnout, objevil se tam blesk, který uhodil do vody poblíž Alvy. Kristian zůstal stát jako zamrznutý na kraji břehu a sledoval svou setru, která vykřikla a pak se její bezvládné tělíčko ponořilo do vody. Kristian nebyl schopný se pohnout, ani nevěděl, co má dělat. Než stihl cokoliv udělat, už z dálky slyšel křik jeho otce, který se k němu řítil. Ten neváhal ani minutu, popadl drobné tělíčko Alvy, a vytáhl ji z vody. Celou tuto událost má Kristian jako v mlze, ale přitom si pamatoval každou chvíli. Jeho sestra zemřela. Nemohl tomu uvěřit. Ještě ten den chlapce otec seřezal. To navždy poničilo vztahy mezi ním a jeho rodiči. Nebyl den, kdy by mu to ani jeden nevyčítal. Kvůli tomu se Kristian uzavřel do sebe, nedokázal se komukoliv svěřit, své trauma si nesl ve svém srdci, až do dnes. Od té doby kdykoliv, když byla bouřka, Kristian měl panický záchvat, schovával se pod svou postelí, aby ho nikdo nenašel. Později si našel malý bunkr hluboko v lesích, kde trávil většinu svého času a schovával se tam před bouřkou a svými rodiči. V devíti letech začal malovat obrazy. Všechny se nesly ve velmi depresivním duchu. Všechny si schovával ve svém bunkru, protože věděl, že by ho jeho otec potrestal za to, že se plně nevěnuje svému vzdělání na post krále. Častokrát ho jeho otec trestal za to, že unikal realitě a spíše snil a vytvářel si v hlavě svůj imaginární svět. I když od chvíle, kdy umřela jeho sestra, trpěl panickými atakami a depresemi, jeho rodičům to bylo absolutně jedno. Byli ochotni přehlížet jeho psychický stav, dokud podával ve studiu brilantní výkon. Navíc, rozhodně nechtěli mít v rodině někoho vadného. Snažili si hrát na dokonalou rodinu, která má vše pod kontrolou. Když mu bylo čerstvě patnáct, začal kouřit cigarety a marihuanu. Pomáhalo mu to a rozhodně se pak cítil i lépe. S alkoholem začal až po patnáctém roku a to poprvé, když navštívil bar, opil se a poprvé s jednou dívkou zažil sex. Nebylo to nic extra, ale postupem času se Kristian všechno naučil a teď je to mnohem lepší. Založil si svou osobní sbírku kalhotek dívek, se kterýma spal. Měl na to velkou truhlu v ložnici, kterou schovával před rodiči. Tehdy i poprvé zkoušel hrát na kytaru a ukulele. Častokrát ho po nocích slyšeli opilého ze zahrad brnkat na onen nástroj. Před odjezdem do Illey, jeho otec našel jeho skrytý bunkr, plný jeho drahocenných obrazů. To ho rozčílilo natolik, že celý ten bunkr zapálil, takže brzy bylo jeho jediné místo, kde se cítí bezpečně, a jeho obrazy pryč. Ještě ten den ho otec zbil, proto si do Illey dovezl slušný monokl a potlučená žebra.