Kallias Ash Delaney

Korunný princ

Angeles

Find what you'd die for and then live for it.

Kasta: Prvá

Vek: 19

 

Dátum narodenia: 8.8.

Znamenie zverokruhu: Lev

Výška: 190 cm

Váha: 88 kg


Obľúbená farba: Žltá

FC: Niclas Masser/Gonzales

Vlastnosti postavy: Temperamentní, Tvrdohlavý, Sebestředný, Workoholik, Charismatický

Charakteristika

Kallias po svých rodičích podědil, co se dalo, a věřte mi, že vzhled je v tomto ohledu možná to nejmenší. Průzračné zelené oči po matce jen dokonale doplňují typické ostré rysy, jež nesla celá mužská strana rodiny jeho otce. To vše orámováno hustším obočím a veselým sem tam možná až moc rozesmátým či laškovným úsměvem z něj dělá nejen oslnivého prince, kterého by si kde jaká dívka nalepila se zamilovaným pohledem na stěnu a platonicky se do něj přitom zamilovala, nýbrž i právoplatného člena rodu Delaney a tím pádem i budoucího krále. Když se řekne princ, lidé si představí množství věcí. Od toho, že máte snad všechno, co si zamanete, až po neskonalou zodpovědnost spojenou s břemenem vlády, které se nikdy tak úplně nezbavíte, ať byste chtěli sebevíc. Kall je dokonalým produktem obou dvou těchto věcí a ve spojení s výchovou jeho rodičů tak vyrostl v kluka, který vás možná na první pohled něčím zaujme, ale dřív nebo později vás rozhodně začne něčím štvát anebo… Nebo si ho zkrátka a jednoduše zamilujete. Možná se ptáte proč a já vám dám jednoduchou odpověď, už jenom jeho jméno – Kallias – které v řečtině volně přeloženo znamená krása, totiž mluví samo o sobě. Není žádným tajemstvím, že sám na svém vzhledu staví a možná je občas víc domýšlivý a pyšný, než se zkrátka na někoho jako je on hodí. Chybí mu množství pokory vůči ostatním, protože dřív než cokoliv si vždy uvědomí, že má na hlavě korunu, a tak může mít, cokoliv chce. Zkrátka se chová, jako by mu patřil svět, zatímco mu patří možná tak ten jeden maličký pokoj v paláci a to pravé na něj teprve čeká. Jenže ani to si on nechce tak nějak připustit, nenechá si od nikoho do ničeho mluvit a ta správná pravda je vždycky jen ta jeho a ničí jiná. Dokonce, ani kdyby byl na pokraji sil, nenechá vás samovolně mu pomoci, protože si nebude chtít připustit, že to zkrátka sám nedovede, nebude si schopen připustit, že jednou je na něco krátký.  Tím pádem mu odvaha a sebejistota nechybí ani v nejmenším, možná proto sem tam bývá víc extravagantní, než by bylo zdrávo. Zkrátka princ jako vytisknutý z klišé knížky. Se svojí hlavou a světem, který mu leží u nohou. Problémem ale je, že jen v jeho hlavě a on si to stále neuvědomuje, stále si neuvědomuje, že s podobným přístupem to daleko nedotáhne, a jestli ho bude mít hlouběji rád někdo jiný než jeho rodina, buď bude muset být naprosto stejný, nebo bude muset mít srdce ze zlata. Ale ať na něj neházíme jenom špínu. Každá mince má dvě strany a Kall jakbysmet. Přeci jen není to jenom ten šarmantní princ, kolem nějž se točí svět. Když ho poznáte nakonec je to i docela fajn kluk. Miluje nacházet se v jakékoliv společnosti a ještě o to více s lidmi vtipkovat nebo mezi nimi šířit dobrou náladu. A i když musí stát vždy v popředí, věřte, že jeho stín nebude o nic horší. Bude se s vámi snažit vycházet, jak nejlépe to půjde a to ať už jste jeho rodina, přítel či snad poddaný. Ve směs je tenhle temperamentní kluk jedna tak trochu časovaná bomba, jenže jakmile přijde vpřed jeho práce a povinnosti, nějak se mu – alespoň na chvilku – povede zapomenout na všechny ty věci, co mu jinak připadají důležité. Už od malička vše bere šíleně vážně a diplomacii o to víc. Možná za to může to, že je ambiciózní a byl by schopen nad papíry sedět od rána do noci a ještě pak říkat, že není produktivní, ale stejně tak by se dalo říct, že svoje povinnosti má rád a i když jich má jednou za čas plnou hlavu, vždy je na konci dne rád, že je právě princ. Diplomacii a vše co s sebou nese, bere totiž ohromně vážně a nedá na ni dopustit. Ostatně jako i na vše co se pevně dotýká jeho budoucí pozice krále. A jakmile vstane od stolu a sundá oblek, rozhodne se vypustit páru nekonečným běháním nebo boxem. Rozhodně nebude nic zvláštního, když ho najdete kdesi v paláci sedícího u rozehrané hry, s hlavou stočenou k nekonečným příběhům nebe, zlehka hrajícího na klávesy klavíru nebo se zmáčenými vlasy v ruce se surfem vybíhajícího z moře. V tu chvilku totiž není princ, ale jenom Kallias, kluk co bezmezně miluje svoje budoucí poslání, ale občas ho má taky nad hlavu. Kluk, co pro jednou taky potřebuje vypnout a zasmát se něčemu jinému než vtipu starého snobského diplomata. Je mu jedno, kdy a kde to najde, ale tiše doufá, že to bude brzy a třeba ho to udělá lepším člověkem.

Minulosť

Narodit se do královské rodiny, je sen, do nějž by se chtěli probudit snad všichni vyjma těch, kterým se to opravdu stalo. Jenže pak je tady Kallias – výjimka potvrzující pravidlo. Na sklonku léta před devatenácti lety palác konečně protknul dětský pláč a nepatřil nikomu jinému než nejstaršímu synovi stávajícího královského páru a tím pádem i budoucímu králi. Pojmenovali ho pateticky jménem, jež volně přeloženo znamená krása, ale jeden by se konec konců neměl divit, jaké jiné jméno byste dali vytouženému dítěti, které má váš život udělat krásnějším? Ačkoliv byl prvních pár týdnů sám, netrvalo to dlouho a v paláci se ocitlo i další miminko. Eric jako by v královně probudil samaritánství a ona ho sama přijala do rodiny. Nikomu to nevadilo a tuplem ne malému princi, který v tu dobu věděl tak maximálně, co znamená plakat.  Jak ubíhal čas, rostl Kall v malého rozesmátého uličníka, který měl, cokoliv si zamanul, ale jakmile něco provedl, nemusel pro po pokárání daleko. Byl by blázen, kdyby v tom všem lítal sám, a tak kdy mohl, prováděl všechny ty nezbedné výpravy spolu s Ericem, tváře plné smíchu, od ucha až po paty namočení v zlobení a nezbednostech – malí a bezstarostní. Netrvalo ani tak dlouho a do jejich spokojené rodinky přibyly dvě malé holčičky, starší Selene a mladší Asteria. Kall si je obě zamiloval snad ještě víc než jejich rodiče a už když je poprvé viděl u postýlek, zamanul si, že je bude ochraňovat, ať to stojí, co to stojí. Zamanul si, že bude bráškou k pohledání a nedá na ně ani dopustit. A i když mu možná ubrali krapet pozornosti, jež tak miloval, nemohl jim to mít za zlé, protože si samy ukradly kousek i jeho srdíčka. Roky plynuly jako voda a on měl více a více povinností, protože to byl pořád v nitru ten nezkrotný kluk, nechápal, jak to že Eric se sestřičkami můžou zůstat venku, zatímco on musí na další nudnou hodinu diplomacie. Nechápal, jak to že on musí s otcem probírat věci, které možná bude jednou potřebovat, místo toho, aby si hrál na schovávanou se svým bráškou, jehož ani nebral za nevlastního. Tiše mu záviděl všechnu tu volnost a v tu dobu nechápal, čím to, že on ji taky nemá. Ovšem stejně jak rychle vyrostl on, tak rychle mu i vše začalo dávat smysl, svoje povinnosti si zamiloval a začal je dokonce brát víc vážně, než by měl. Z toho, co donedávna nesnášel, udělal svoji přednost, jíž se začal kousíček po kousíčku oddávat víc a víc. Zjistil, že je schopný strávit nad všemi těmi papíry a knihami celý den, aniž by ho to přestalo bavit. A i když to zní trošku šíleně, vždy doufal, že bude mít čas na to sedět nad tím vším o něco déle, jen aby se mohl ztratit ve svých myšlenkách a řešením problémů, co jednou budou stěžejní částí jeho života. Puberta a dospívání pak z tohohle kluka, který miloval svoji rodinu a budoucí poslání, udělali toho Kalliase, jehož dnes zná svět. Začal se zajímat o dívky a sám přišel na to, že si čas od času musí pročistit hlavu. Na chvilku na všechno zapomenout, nechat se odvát větrem na pobřeží, proběhnout se pod rouškou noci ve městě anebo strávit noc v klubu, který by raději ani neměl existovat. Nejednou mu lidé řekli, že když je princ, tak může být cokoliv, co chce. Přestože tomu zprvu nevěřil, nakonec zjistil, že na tom něco je a udělal z toho svoji přednost. A až donedávna takhle proplouval životem. S hromadou nejistot ale o to větší kupou jistot. Jenže pak přišlo to, čeho se celý život tak trošku bál… Věděl, že Selekce jednou přijde, ale tak nějak doufal, že si do té doby stihne někoho najít sám. Jenže teď čeká, až se mu domů naveze 35 náhodně zvolených holek, z nichž se jedna má stát jeho manželkou, a jen při pomyšlení na to se mu stahuje žaludek Ne, že by kouzlu Selekce nevěřil, ale že by platilo i na něj mu přijde značně nereálné. Navíc… Vystačil si doteď sám, tak proč by tomu tak nemělo být i nadále? Možná se říká, že král není kompletní bez své královny, ale on má stejně pocit, že šach mat bude schopný zahrát i bez ní. Leda že by se objevil někdo, kdo ho přesvědčí o opaku a o tom on pochybuje už teď. Bude potřebovat dost odvahy, aby do toho skočil rovnýma nohama, ale ty dívky jí budou potřebovat ještě víc, jestli si budou chtít do života přivést někoho, jako je právě on. 

Nevlastníme práva k myšlienke a konceptu Selekcie. Naša hra je inšpirovaná knihami zo série Selekcie, no všetky texty sú našim duševným vlastníctvom a našou prácou. Bez dovolenia, prosím, texty nekopírujte. Rovnako aj za vzhľado stránok a určitých sekcií sú hodiny práce, prosíme, aby ste sa v budúcnosti pokúsily vyhnúť ,,vykrádaniu". Originalita je to najlepšie, čím môžete zaujať. Ďakujeme.

SLEDUJTE NÁS

  • Facebook
  • YouTube
  • Pinterest
  • Instagram