Lívia Eleonora Leo

Krajčírka

Carolina

With souls made of flames, we are all just stars that have people names.

Kasta: Šiesta

Vek: 20

 

Dátum narodenia: 4.6.

 

Znamenie zverokruhu: Blíženci

Výška: 173 cm

Váha: 60 kg


Obľúbená farba: Sněhově bílá, slunečnicově žlutá

FC: Elizabeth Lail

Vlastnosti postavy:  Kreativní, otevřená, přátelská, skromná, empatická

Charakteristika

Vidíte ty jasně zelené oči, v nichž poskakují rozverné jiskřičky? Úsměv tak široký, že Vám okamžitě zlepší den? Záplavu pískových vlasů, které se v prstýncích stáčejí okolo narůžovělých tváří? Ach ano, Lívia, kvetoucí slunečnice rodiny Leo. Poslední narozená, nejmladší ze tří sester, i přesto však vzata jako prvorozená. Matčina oblíbenkyně, dcera s nejlepším potenciálem pokračovat v rodinném řemeslu. Ale to předbíhám, začněme pěkně od začátku…Na první pohled Vás na Lívii zaujmou zářivé zelené oči doplněné jemně klenutým obočím v barvě kořínků vlasů. Následuje poněkud širší nos a asymetrické rty vyznačující se užším rtem horním a plnějším rtem spodním. Výraznou bradu a plné tváře schová jen stěží. Středně dlouhé, lehce vlnité vlasy dosahují přirozeně medových tónů, avšak v létě vždy zesvětlají až do barvy písku. Postavu má útlou s jemným náznakem ženských křivek v oblasti prsou a boků. Pokud by měl někdo Lívii charakterizovat, popsal by ji jistě jako přátelskou a veselou bytost, jako věčného snílka, který sní, i když zrovna nespí. Jako kreativní duši s otevřenou myslí a srdcem velkým jako Amerika. Téhle blondýnky je všude plno, a i když ji zrovna nevidíte, zaručeně ji slyšíte, jak horečně vypráví nebo se směje. Její chování je velmi bezprostřední, otevřené, bez známky přetvářky či falše. Bez mrknutí oka zvládá i několik věcí najednou a do všeho se vrhá po hlavě. Mnohým může připadat příliš prudká, neohrabaná, lehkomyslná nebo snad jednoduchá, ale to je v pořádku, její osobnost není komplikovaná. Nemusíte v ní složitě hledat, není opředená sítěmi tajemství, které jsou mnohdy tak lákavé a přitažlivé, vše Vám totiž ochotně rozprostře přímo před nosem. Bez zaváhání Vám svěří veškeré taje svého života a to i přesto, že Vás zná třeba jen chviličku. Jak by někteří řekli, je jako otevřená kniha, v níž může každý dle libosti číst. Říká přesně to, co jí přijde na jazyk a to i za cenu toho, že se její slova nesetkají s pochopením. Její city i myšlenky se pohybují rychle a nepředvídatelně, není proto jednoduché držet s ní krok. Přímo zbožňuje učit se nové věci, do všeho jde naplno a přijímá následky. Naučila se nelitovat svých rozhodnutí, proto se jen málokdy ohlíží zpátky. Přestože byla vychovaná jako ideál ženy v domácnosti, představa takové budoucnosti ji neláká. Touží objevovat, učit se a rozšiřovat si obzory. Jako švadlena je velice šikovná a dlouhé a hbité prsty uplatní nejen při šití, ale i při hře na klavír. Doslova miluje romantické romány s typicky šťastným koncem, možná proto, že si na místo hlavních hrdinek často dosazuje sama sebe a představuje si i ten svůj typicky šťastný konec. Nikdy neměla ambice po bohatství nebo po dobrém vdavku, právě naopak. Jakožto zastánkyně páté kasty byla vychována v dostatku a i přesto, že by si pro ni rodiče přáli lepší budoucnost než pátou kastu, ona sama chce jen jediné – prožít zbytek svého života s někým, koho bude milovat láskou tak prudkou, až jí bude brát dech, bez ohledu na to, zda to bude princ nebo „jen“ podkoní. A jestli jí někdy budete chtít udělat radost, doneste jí třeba kopretiny, o kterých mluví jako o svých věrných němých přítelkyních.

Minulosť

Lívia pochází z ne příliš majetné rodiny, o čemž vypovídá i její kasta. Její otec je královský švec a matka celý život šije ošacení nejen pro bohatší vrstvu, ale i prostý lid v Carolině. Je nejmladší ze tří sester, ale nikdy se s ní nezacházelo v rukavičkách, jak to u benjamínků běžně bývá. Matka vždy vedla své dcery k tomu, aby byly dobrými manželkami i matkami. Dala jim veškerou svou lásku a snažila se jim předat to nejlepší ze sebe. Otec zase vždy hleděl na to, aby vyrůstaly v dostatku a dostalo se jim patřičného vzdělání. Byl to právě on, kdo si přál, aby se jeho dcery jednou dobře vdaly a polepšily si. Matky byla zdrženlivější, chtěla jen, aby její děti byly jednou šťastné. Přestože se Lívia narodila jako poslední, matka v ní už od začátku viděla velký potenciál. Její sestry se o rodinné řemeslo příliš nezajímaly, více je lákal život bohatých a úspěšných, kdežto Lívia si vždy vystačila s tím, co má – s radostmi běžného a „obyčejného“ života. Vždy ji lákaly hudební nástroje, obzvlášť klavír, ale rodiče si nemohli dovolit platit jí hodiny, tudíž byla nucena od svého snu upustit. Ochotně se učila všemu, co jí matka byla schopná předat a stala se po jejím vzoru švadlenou. Jehla a niť se staly jejími nejlepšími kamarádkami. Ve dne v noci pomáhala matce se zakázkami a ve společnosti si vybudovala slušnou pověst. Pokud jí to bylo dovoleno, vkládala do šití kousek sebe a postupem času se jí hromadily zakázky od různých žen, které chtěly nosit jen to, co jí prošlo rukama. Rodiče na ni byli právem hrdí, neboť nemálo přispívala do rodinného rozpočtu. Lívia to však brala jako samozřejmost a odmítala si připisovat zásluhy za to, že jejich rodinný podnik kvete. Její sen o hraní na klavír by se rozplynul, kdyby tehdy nenavštívila dílnu učitelka na tamní základní škole. Ta jí dávala soukromé hodiny za to, že jí bude šít. A nejen to, učitelčina knihovna se stala pro mladou Lívii oázou odpočinku a útěku od reality. Právě tam propadla všem těm klišé románům se šťastným koncem. Kdybyste se jí tehdy zeptali, které místo miluje na světě nejvíc, jsem si jistá, že by Vám bez váhání odvětila: „Knihovnu!“. Našetřila si dost na to, aby mohla nastoupit na oděvní školu, čímž se stala členem rodiny s nejvyšším vzděláním. Zlom nastal v době, kdy jedna z jejích sester – Céline, přijela na návštěvu. Nikoliv však sama, nýbrž čerstvě vdaná za svého manžela Harryho – pohledného kudrnatého mladíka ze třetí kasty. Bylo až nepřirozené, jak si Lívia a Harry rozuměli. On působil jako architekt a často jí ukazoval své nákresy. Ona mu na oplátku ukazovala své návrhy oblečení. Někdy si dlouho do noci povídali a jindy jen potichu seděli pod nočním nebem, pozorovali hvězdy a mlčeli. V té době Lívia poprvé poznala, jaké to je k někomu něco cítit. Bláznivě se zamilovala do manžela své sestry. Cítila se špatně? Ano, ale srdci jen sotva mohla poručit. Céline si brzy všimla, že se mezi nimi něco děje a nedokázala vystát, že si její mladší sestra rozumí s jejím manželem víc než ona sama, a proto využila možnosti a přihlásila Lívii do Selekce. Věděla, že díky ní udrží svou mladší sestru dál od svého muže. Lívia záměr své sestry pochopila a snažila se jí vysvětlit, že jde jen o nedorozumění, ale Céline ji odmítala poslouchat. Matka v rámci zachování dobrých rodinných vztahů nakonec Lívii přesvědčila, aby do Selekce doopravdy vstoupila. Můžeme jen hádat, zda jí šlo vážně jen o klid v rodině nebo spíše o to, že její nejmladší dcera ještě stále nemá muže, s nímž by mohla sdílet budoucnost.

Nevlastníme práva k myšlienke a konceptu Selekcie. Naša hra je inšpirovaná knihami zo série Selekcie, no všetky texty sú našim duševným vlastníctvom a našou prácou. Bez dovolenia, prosím, texty nekopírujte. Rovnako aj za vzhľado stránok a určitých sekcií sú hodiny práce, prosíme, aby ste sa v budúcnosti pokúsily vyhnúť ,,vykrádaniu". Originalita je to najlepšie, čím môžete zaujať. Ďakujeme.

SLEDUJTE NÁS

  • Facebook
  • YouTube
  • Pinterest
  • Instagram