Maeve Josephine Spencer

Študentka

Angeles

Kasta: Druhá

Vek: 20    Dátum narodenia: 26.1.

Znamenie zverokruhu: Vodnár

Výška: 173cm    Váha: 60 kg


Obľúbená farba:  Béžová, starorůžová, černá, červená,

Vlastnosti postavy:  Veselá, upřímná, tolerantní, inteligetní, ironická,

Univerzita: Americká a Illeyská literatura a kultura se zaměřením na vzdělávání, 2. rok

FC: Sofia Tsakiridou

Your future needs you. Your past doesn’t.

Charakteristika

Velké něžné modré oči, ve kterých tak roztomile jiskří, kdykoli se směje, nebo jen mluví o tom, co jí nejvíc zajímá, bude to první, co vás na Maeve zaujme. Ten pohled vás pravděpodobně spoutá a jistou dobou nepustí. A jestli se neztratíte v hlubinách jejích modrých očí, pravděpodobně vás do kolen dostane její zvonivý smích. Na první pohled vypadá jako obyčejná, tuctová dívka, kterou by bylo jednoduché v davu prostě přehlédnout. Jenže její klidná a věčně veselá aura vám nedovolí nevěnovat jí alespoň vroucný pohled, přičemž vaše rty se roztáhnou do úsměvu, bůh ví proč. Maeve, nebo jak jí s oblibou lidé říkají – Maevie, je přátelská a upřímná s jakýmsi osobitým, zvláštním kouzlem. Vždy bude trochu prostořeká, protože vidí svět přesně takový, jaký je, i když má na nose ty směšné růžově zabarvené brýle. Musíte ale uznat, že má velký talent. Leckdo totiž nedovede posoudit každou situaci jasně a logicky, a přitom si zachovat šťastnou víru, že se všechno jednoho dne zlepší, nebo se rozhodnout přijmout věci takové, jaké jsou. Ať chcete nebo ne, právě jste potkali nezdolnou optimistku. Díky jisté prostořekosti a velké upřímnosti máte jistotu, že vám nikdy nezalže, i když si pravděpodobně budete přát, aby to alespoň jednou jedinkrát udělala. Je velmi rozhodná a tvrdohlavá. A ze svých stanovisek obvykle neslevuje a neuhýbá, a vzbudí-li nějaká věc její zájem, je i neúnavným pracovníkem a dříčem. Díky svému vzezření působí až andělsky a nevinně. Dlouhé světle hnědé vlasy, zářivě modré oči, srdcovitý obličej s téměř dětskými rysy, které jen podtrhují to, jak si představujete její osobnost a v zásadě to tak i je. Po většinu času je Maeve klidná, tichá, smířlivá duše, která vás nabije pozitivní energií a jistou dávkou optimismu, ať chcete nebo ne, protože když se začne smát, její zvonivý smích je až příliš nakažlivý. I přes jistou tvrdohlavost a rozhodnost o věcech hodně přemýšlí, takže pokud se rozhodne, že vás ve svém životě chce, získáte věrného přítele, který bude stát na vaší straně, i když s vámi zrovna nebude souhlasit. Jednu věc se však budete muset naučit rovnou, nebo vaše přátelství nebude mít šanci přežít. Když chcete, aby něco udělala, požádejte ji. Nenakazujte jí to. Technika jeskynního muže pro ni přestala existovat spolu s Tarzanem. Ocení na vás jistě spoustu věcí, ale rozhodně nesnese, aby jí někdo poroučel. Ani její matce to neprojde. Nikdy nebývá afektovaná ani snobsky založená, má však jistou averzi vůči lacinému napodobování a pokrytectví. Její jednání se řídí zásadou rovného s rovným, nikoho nevyvyšuje ani neprotežuje a druhé soudí striktně dle jejich zásluh. Vadí jí jakákoliv omezení a předsudky ve společnosti, kterých je podle ní v dnešním světě až přes příliš. Možná proto se často uchyluje do vlastního světa, kterým pro ni jsou literární příběhy. Nemůžete se divit, když její rozkošný nos najdete zabořený v knize a ona vás nebude ani vnímat – to pravděpodobně proto, že je právě uprostřed něčeho naprosto strhujícího. Je to pro ni únik od reality a hektické moderní doby. Stejně jako jsou chvíle strávené v kuchyni. Čas od času vám možná připomene nemotorné štěně vrtící ocáskem a pletoucí se vám pod nohy. Ale právě přátelské psíky má hodně lidí rádo a krmí je. Samozřejmě krmit psa vyjde poněkud levněji. Maevie, přestože tak nevypadá, miluje jídlo. A neomezuje se pouze na jeho konzumaci. Baví jí vařit a péct a vytvářet při tom všemožné a občas až prapodivné kombinace. Je to pro ni způsob, jak být výstřední a jiná, což jí v reálném životě, mimo plotnu, příliš nejde. Ale jakmile stojí za sporákem se zástěrou kolem pasu, je z ní úplně jiný člověk. Jeden by se možná divil, jak je možné, že po tom, co toho tolik spořádá, je pořád hubená jako malíček. Nemá to zadarmo. Rozhodně v tom nejsou dobré geny, jak s oblibou a úsměvem říká všem, když se cpe hovězím burgerem a lidé na ni zvláštně koukají. Jsou za tím hodiny plavání a běhu – což jsou jediné dva sporty, kterým je schopná se věnovat. Víc nezvládne, a to především proto, že je poněkud neohrabaná. Někdy jí spatříte, jak kráčí po ulici jako nádherná bengálská kočka, a myslíte si, že je to nejladnější žena, jakou jste kdy viděli – dokud nezakopne o spáru na chodníku, nechytne se v úleku markýzy stánku s ovocem a neshodí dvě bedny pomerančů. Majitel si asi trochu zanadává, ale brzy pokrčí rameny, řekne, ať si z toho nic nedělá, a podá jí hrozen vína. Její slunná povaha obměkčí i ta nejzatvrzelejší srdce. Ráda se s vámi podívá na box, nebo turnaj v basketbalu, ale rozhodně po ní nechtějte, aby to zkoušela – tedy pokud s ní toužíte ještě někdy promluvit. Maeve je jednoduše člověk, který s vámi pojede na výlet do přírody, ale její krásy bude raději obdivovat z pohodlí hotelu s knížkou v ruce. I když pokud jí za odměnu slíbíte, že jí vezmete na tu nejlepší kávu a dortík, které v okolí najdete, možná se vám podaří ji přesvědčit. Tahle dívka, i když se na první pohled nezdá, toho v sobě skrývá mnoho neobjeveného. Je to věčný snílek a optimista, který vám i přesto s naprostou upřímností řekne, že v těch šatech máte příšerně velký zadek, ale určitě se najde někdo, komu se to bude líbit. Ráda se utápí v příbězích, které nabízí knižní svět a je pevně rozhodnutá o tom učit dál i všechny další, kteří sdílí stejný pohled na svět jako ona. Pravda je, že v srdci je důvěřivé dítě. Je tak naivní, že se stává velice zranitelnou vůči svůdcům, podvodníkům a snobům (zajímavé je, že se to týká jen milostné sféry). Zapomeňte, jak chytře dovede argumentovat a jak podivuhodně logicky dovede myslet. Nic z toho nemá co dělat s jejím srdcem. Není třeba diskutovat o její mysli. Je bystrá, inteligentní a schopná se v případě potřeby o sebe postarat. Ale srdce má bezbranné. Dost často dojde k úhoně. Má ráda dobré jídlo a víno, hezké šaty, a když cestuje, dává přednost první třídě. Díky své matce mluví plynule kromě angličtiny, taky německy, italsky a španělsky. Hraje na ukulele a miluje květiny. A i přesto, že je tou veselou, optimistickou vílou i ona občas potřebuje trošku popostrčit, aby nestála příliš dlouho na jednom místě.

Minulosť

Občas se stane, že to nejlepší ve vašem životě přijde zrovna, když to nejmíň čekáte. Alespoň takhle o Maeve mluvila její matka. Přesto, že byl její příchod na svět úplně neplánovaný, nečekaný a v danou chvíli možná i nevhodný, byla malá modrooká brunetka jednoduše to nejlepší, co studentku sociálních věd a práv, Genevieve Spencer v jejím životě potkalo. Maeve Josephine Spencer se narodila jako výsledek jedné nerozvážné noci. Její matka, mladá, krásná studentka se nechala svést šarmantním, charismatickým mužem, který však v jejím životě nevydržel déle, než jednu jedinou noc. Když po několika týdnech Genny zjistila, že jí jistý krásný neznámý zanechal víc než falešné telefonní číslo, ani na vteřinu neuvažovala o tom, že by šla na potrat. I přesto, že měla celý život před sebou a sotva nastoupila na vysokou školu. Vzdala by se toho všeho jen, aby mohla vychovat dítě, které rostlo pod jejím srdcem. A v lednu přišla na svět právě Maeve. Miláček celé rodiny, která se jí snažila vynahradit toho jednoho člověk, který v jejím životě chyběl už od úplného začátku. Nejdřív si toho nijak nevšímala, nikdy jí to nepřišlo zvláštní až do doby, kdy nastoupila do školy. V tu chvíli doma začala pátrat po někom, komu ostatní děti říkají ‚tati‘. Jenže, co chcete říct tak malému dítěti, abyste nezlomili to nevinné dětské srdíčko, plné naděje? Nikdo moc netušil, jak začít. Jak jí říct, že ten údajný ‚táta‘ ani neví, že existuje. Maevie – jak jí říkal dědeček Joseph, po kterém má mimochodem druhé jméno, však byla mnohem bystřejší a vnímavější, než si mysleli, takže toho nepotřebovala vědět tolik. Stačil jí fakt, že ten pán o ní nestojí, ale trápit jí to přeci nemusí. Má kolem sebe tolik lidí, kteří ji dají mnohem víc, než by ji dal on. Tohle alespoň říkala sama sobě. Možná by ji měl rád, možná by ji bral na kolotoč a posazoval si ji za krk, stejně jako to dělal její dědeček, ale to jednoduše nevěděla a vědět nechtěla. Spoustu času v dětství trávila právě s prarodiči, kteří se o ni starali, aby její matka mohla dostudovat vysokou školu. Maeve však nikdy nemohla říct, že by se jí maminka dostatečně nevěnovala, naopak. Až zpětně si uvědomovala, jak silná její matka je a kolik úsilí ji to všechno, i přes pomoc rodičů, stálo. Nikdy si ale nestěžovala, ani jednou jedinkrát nedala najevo, že by něčeho litovala. Maeve byla její princezna, královna Madb, jak jí s oblibou říkala, podle jedné z irských královen. Když bylo Maeve skoro jedenáct získala její matka práci PR manažerky samotného krále. A tím se nezměnil život jen jí, ale i její malé dcerce. Docela jasně si pamatuje, jak spolu kráčely širokými, naleštěnými chodbami paláce. Ona měla svůj batůžek s knížkou, kterou si chtěla číst, zatímco její matka dokončí pohovor. Jenže v tu chvíli pro ni přišla úplně cizí paní a chodbami ji vedla pryč, až do místnosti, kde si na herní konzoli hrála malá princezna Victorie. Jednoduše jí strčila za dveře a nechala jí tam. Nevěděla, co má dělat, jestli se má uklonit, jestli může mluvit, nebo musí počkat až jí to dovolí? Proto tam jen stála a modrýma očima ji nejistě sledovala, až jí nakonec princezna podala svojí konzoli a prolomila to trapné ticho. Od té doby nějakým zázrakem uplynulo už deset let. Už nejistě nepostávala na prahu a nesledovala Victorii , jakoby se jí snad bála. Stála po jejím boku, a byla tu pro ni, kdykoli potřebovalo. A on se pro ni na oplátku jediným člověkem, kromě matky a prarodičů, kterému by do rukou svěřila i svůj život. I když jí občas z princezniných nápadů vstávaly vlasy na hlavě hrůzou, pořád jí odhodlaně následovala. Co kdyby potřebovala trošku přibrzdit. Nebo naopak Maeve trošku nakopnout. Vnímala, jak moc jí někteří lidé vv zemi nemají rádi. Věděla, že někteří ji dokonce nenávidí. Spousta lidí o ní tvrdilo, že princeznu zneužívá, že se díky ní podbízí oběma princům, a že všechno, co má, je jen díky královské rodině. Nebo naopak, že je princeznin mazlíček, a že skáče tak, jak ona píská. A i když jí to občas trápilo tolik, až se jí chtělo brečet, nikdy to nedala najevo. Věděla, že lidé dokáží být vážně zlí, ale taky věděla, kde je pravda. Nikdy by nezneužila přízně svojí nejlepší kamarádky, nikdy by nechtěla něco, co si nevybojovala sama a pro ni bylo důležité, že to ví hlavně Vic. Za ty roky jí prakticky nebrala ani jako princeznu a občas dokonce na její titul zapomněla. Na koho však zapomenout nemohla byl princeznin nejstarší bratr, pro kterého měla odjakživa jistou slabost, i když i tu skrývala stejně dobře, jako smutek z toho, jak moc jí někteří lidé nemají rádi.