Malaquias Fausto Sanchez

Princ

Španielsko

Kasta: /

Vek: 24    Dátum narodenia: 14.7.

Znamenie zverokruhu: Rak

Výška: 187cm    Váha: 77 kg


Obľúbená farba:  Šedá

Vlastnosti postavy:  tajemný, chaotický, bouřlivý, nesoustředěný, intelektuál
 

Univerzita: Fakulta umení - Tanečný choreograf | 2.

FC: Danny Griffin

The way i see it, if you want the rainbow, you gotta put up with the rain.

Charakteristika

Nalijme si čistého vína – záplava plavých vlasů a jiskra v pomněnkových očích by mohla nejednoho svést na špatnou cestu. Princ španělský má skutečně na první pohled vše, co by si mohl přát, včetně vysoké, vysportované postavy a neodolatelného úsměvu. Po vzhledových stránkách skutečně dostal do vínku úžasné geny, a k tomu ani nebylo zapotřebí španělského krále; stačila španělská královna a jeden illejský rebel – a přesně v tenhle moment to začíná pěkně skřípat. Pokud byste si, drahé dámy, brousily zuby na královskou korunu, pak vězte, že ani po zádech nejstaršího syna královny Estelly byste se tam nevydrápaly. Malaquias je jakožto nemanželské dítě ten poslední, kdo by se měl stát dědicem trůnu; a tento fakt je taky tím posledním, co ho zajímá. Samotný život nemanželského potomka mu totiž háže klacky pod nohy při každé příležitosti, a když náhodou tu příležitost nemá, stejně si nějakou najde; a představa, že by ještě měl Mal vládnout zemi topící se ve finanční tísni? Prosím, tyhle žerty si nechejte na jeviště. Tímto úvodem jsme si ovšem krásně vysvětlili, proč je Malaquiasova povaha natolik chaotická. Malaquias je sice čistokrevný člověk, avšak kdyby se mohl reinkarnovat do vázy, rozhodně by chybu neudělal. Respektive do rozbité vázy. Přesně takový Malaquias totiž je – váza, která se překotila ze stolu na zem a kterou jste se následně snažili spravit. Na první pohled sice vypadá zcela bezchybná a dokonalá, ale pod rouškou dokonalosti se skrývají stopy po devastaci. Někdo by možná řekl, že se Mal zasekl v době, kdy byl nevyzpytatelným adolescentem. Stíny té doby ho provázejí i teď, v jeho čtyřiadvaceti. Je jako časovaná bomba, která jednou vybouchne, ale vy nevíte, v jaký okamžik a nemůžete se na to psychicky připravit. dává si dost záležet, aby byl obklopen těmi správnými lidmi –mezi hrstkou lidí se vždycky dá lépe poznat, kdo v pozadí tahá za nitky, než mezi davy. Je zvyklý na to, že je už odmala sledovaný každý jeho krok a média čekají na jeho přešlapy a omyly, a o to víc si dává pozor. Už tak mu na čelo nesmazatelnou fixou napsali černá ovce rodiny, a tak nemusí ani přilévat olej do ohně, aby ony plameny šlehaly až někam k obloze. Existuje mnoho metafor a metonymií, jež bychom mohli v případě nejstaršího španělského prince uplatnit. Malaquias je jako takové ptáče zavřené ve zlaté kleci. Ví, že život za zlatými zdmi by konečně osvobodil jeho plíce a on by se mohl po dlouhých letech pořádně nadechnout, ale už netuší, jak z oné klece prchnout. Celý život se užírá minulostí. Na každém kroku vidí střípky vzpomínek a často by rád vrátil čas a změnil svět i sebe sama. Neumí vystoupit z té pomyslné začarované smyčky a přestat se sžírat zevnitř. Někdo, kdo ho pořádně nezná, by ho možná mohl označit za lehkomyslného, avšak pravda je taková, že on rozhodně nežije tak, jako by byl jeho život zalitý sluncem, a věci nenechává jen tak plavat. Pravda, za některými skutečnostmi raději zavře dveře, zamkne je na nejmíň šest západů a klíč vhodí do hluboké studny, aby ho už nikdy nenašel, ale stejně nad nimi vždycky bude přemýšlet. Možná je to tím, že nechce nechávat věci nedořešené, ač někdy pořádně neví, kde ono řešení najít; možná, že si jen ukrajuje moc velké sousto a chce po sobě být dokonalým princem, za jakého ho mají jeho oddané fanynky, a že jich kupodivu není málo, a kterým nikdy nebyl. Ať už je ten důvod jakýkoli, smyčka zpytování svědomí a zoufalství se neustále opakuje. Jako se střídá den a noc a jaro s létem, jako jednou prší a podruhé sněží. Je to ovšem jedna z toho šíleně dlouhého seznamu věcí, které si střeží jako svoji skromnou pandořinu skříňku čistě sám v sobě. Málokdo ho zná, a ti, kteří tvrdí, že ho znají, se tak většinou jen domnívají. Malaquias se neorientuje ani ve své vlastní duši, natož aby ji chápal někdo jiný. Můžete si myslet, že z výrazu jeho tváře, řeči či držení těla můžete číst jako z otevřené knihy, avšak pokud budete číst pozorněji, uvědomíte si, že taková kniha sice je otevřená, avšak napsaná neznámým písmem. A že Malaquias vám neposkytne ani jednu nápovědu, jak ono neznámé písmo rozluštit. Budete si na to muset přijít sami. Střípek po střípku. Vzpomínáte na tu vázu? Rozbitou? Malaquias je jedna z těch nejkomplikovanějších bytostí, která kdy chodila španělskými uličkami. Kdyby to nebylo nelegální, asi by si ho vystavili jako ten nejzajímavější exponát v muzeu, k němuž by se vázala bichle textu o jeho životě. A on by vám ještě milerád zapózoval, protože jakkoli je jeho život jedna katastrofa následovaná pohromou, musí přece vždy vypadat perfektně, a ne jak troska. Pokud má být troska, tak jedině perfektní symetrická troska. A pokud byste byli i tak skeptičtí, rád vám zatančí třeba takový valčík. Koneckonců, tanec byl vždycky způsob, jak utopit žal, a nemuset mít pak hlavu jak střep kvůli kocovin. Ve víně je pravda. Ale v tanci je svoboda – to je něco, co má Malaquias dokonce vytetované (přirozeně v jeho rodné španělštině). Nutno ovšem podotknout, že o tom ví jen on sám. A přirozeně pak i Malaquiasův tatér. Malaquias Fausto Sanchez; bylo mi ctí.

Minulosť

Pohodlně se usaďte na onu koženou pohovku před vámi a vyslechněte si Malaquiasův příběh. Malaquias, celý jménem Malaquias – tisíc dalších jmen – Fausto Sanchez se narodil jako prvorozený syn královny španělské. Už odmalička tedy měl vyšlapanou cestičku k moci, slávě a uznání, nebýt-li drobné nesrovnalosti v jeho narození. Narodil se sice jako zcela zdravý chlapec, avšak i tak měl jasně stanoveno, že onu jeho skvělou zlatou cestu proroste trní už během prvních pár okamžiků jeho života. Byl totiž nemanželským dítětem. A což o to, stačila by kapka štěstí a mocenského vlivu, a aférka s illejským rebelem jeho drahé matky by se zametla pod koberec. To by ovšem nesměl podstatnou roli v tomhle příběhu sehrát jeho nevlastní otec, král španělský. Bůhví, co se mu v tu chvíli honilo hlavou, zdali to udělal kvůli pomalu narůstajícím finančním problémům královské rodiny, či z ješitnosti – informace od „tajného a převelice důvěryhodného“ zdroje byly prodány nejprestižnějším novinám v celém Španělsku a onedlouho se nemluvilo o ničem jiném, než o „bastardovi ze španělského paláce“. Tady si dovolím menší pauzu a vysvětlení, než začnete zděšeně lapat po dechu a chlácholivě poplácávat Mala po zádech – není nic horšího, než kdybyste dělali toto, a navíc, lid se dělil na dvě části. Jedna z nich prince skutečně považovala za trn v oku, ale druhá ho milovala. Hlavně poté, co malé princátko vyrostlo a stal se z něho pohledný mladý muž. I přes množství obdivovatelů, pochopitelně hlavně z řad dam, se ovšem mladý Sanchez neustále někde nabodával na trny. S otcem nikdy neměl kladný vztah, a bůhví, v co by to vygradovalo, vědět-li by, že ve všechnu jeho neštěstí má prsty výhradně on. Ačkoli navenek hrál španělský palác šťastnou rodinu, uvnitř to skřípalo jako léta neopečovávané soukolí. A Malaquias byl tak nějak strůjcem všech problémů, ať už doopravdy, nebo minimálně nabýval dojmu, že to tak je. Poměry ve Španělsku byly vypjaté, a ačkoli se nikdy nezvažovala možnost, že by se měl Malaquias jako nemanželské dítě stát budoucím králem, stále existovalo dost lidí, kteří chtěli mladému princi uškodit. A proto se jednou skupina neznámých radikálů dopustila žhárského útoku na palác, jehož cílem byl právě Malaquias. Nakonec ovšem začala hořet komnata jeho mladší nevlastní sestry. Milovaná princezna byla dlouhý čas hospitalizována a Malaquias od té doby ještě více propadl do hluboké jámy chaosu. Se sestrou si sice nikdy ze zjevných důvodů nerozuměli, ale po té osudné noci se ještě více odcizili a znenáviděli. Největší rána a katastrofa měla ovšem jméno Jaime. Jaime, korunní princ Francie. Tenhle hnědovlasý klučina, zdánlivě nevinný jako nebe samo, totiž zamotal našemu plavovláskovi hlavu. Poznali se na oslavě Jaimeho narozenin, na které Malaquias nedělal nic jiného, než že plnil své princovské povinnosti. Na rozdíl od jeho mladšího bratra a sestry se mu sice vyhnulo přílišné posedávání u knih a spisů (nebo spíše „ještě zdlouhavější posedávání u knih a spisů“), avšak na takové akci musel být přítomen bez výhrad. Prý kvůli zachování dobrých a pevných vztahů s Francií. A Mal to vlastně splnil. Jeden tajný polibek za květináčem – posilněný již několikátou sklenkou rudého vína –, který Mala donutil pochybovat o tom, zda skutečně jeho srdce patří dámám, se přelil ve dva roky tajného vztahu. Jenže Mal se v něm nikdy necítil komfortně. Nevěděl, jestli to, co pociťuje, je láska, nebo jen cesta, jak uniknout od krušné reality. Věděl ovšem, že něco takového nemůže pokračovat dál. Jaime si ale něco takového nenechal vysvětlit, a tak se Mal rozhodl jejich měsíce budovanou intimitu zbořit jediným činem – shodou okolností na jiné akci, kde byli oba dva chlapci přítomni, Jaimeho podvedl s jednou z princezen, které byl již nějaký čas nakloněn. Počáteční zalíbení ovšem vyprchalo velmi rychle a Mal si uvědomil, že Jaimeho nechtěl opustit kvůli ní. Jen nechtěl nadále žít ve lžích, chaosu a zmatku. A potopil se tam ještě hlouběji. A znenáviděl si svého skutečného prince. A pak jednoho dne otec s matkou nakráčeli do jeho komnaty s oznámením, že si jejich syn vezme za ženu dvorní dámu. Kohokoli, jen aby se zlepšily vztahy mezi zeměmi. A v ten moment Mal vytáhl z rukávu spásný nápad – zfalšovat se svojí nejlepší kamarádkou z dětství vztah přece nemohlo být tak těžké? Jeho přítelkyně Malika byla jediná, kdo kdy okrem jeho samotného věděl o tom Francouzovi a taky ta, která při něm vždycky stála. Zpočátku byly jejich polibky neohrabané a ruce se zdály, že k sobě jako dokonalá skládanka nepasují, ale vše se časem poddalo. A pro spokojenost otce krále a médií vše bylo takové, jaké mělo být. Mal a Mal, princ španělský a princezna Saúdské Arábie, se stali ikonou nejen španělska a Saúdské Arábie a „celý svět“ si ty dva zamiloval. Malaquias si byl celou tu dobu vědom, že okrádá svoji kamarádku, klame sám sebe a hraje nebezpečnou hru s ohněm… nehodlal ovšem ustoupit. Oddaloval svůj osud až do doby, kdy se po dlouhých měsících rozhodl, že takovou hloupou frašku hrají jenom děti. Oficiálně tedy oznámil ukončení „vztahu“ s Malikou. Svět byl zklamán, ale když slyšel, že se ti dva nerocházejí ve zlém, oheň byl alespoň trochu uhašen. V té době ovšem se již jeho rodina ocitávala ve skutečné finanční tísni, a tak měla být jeho sestra provdána do Illey. Malaquias dlouho zvažoval, zda se za ní postavit, ale nakonec onen otcův nápad schválil. Ne snad proto, že by chtěl sestře ublížit, ale alespoň jednou chtěl mít pocit, že všechno neštěstí nepadá na jeho hlavu. Konec konců, on sám si s tímhle scénářem poradil a jeho sestra to jistě taky zvládne. Po onom veřejném rozchodu s Malikou se Mal rozhodl věnovat se dál tomu, co jej odmala bavilo a v čem viděl únik od reality, a odjel do Illey studovat tanec. Ovšem během tancování nalezl i kouzlo v počítačových hrách – ostatně proto, že když si najdete přítelkyni (o které zatím veřejnost ani jeho rodina neví), illejskou princeznu se zápelem pro něco takového, nemůžete z té smyčky uniknout. A Mal mohl v ten moment už jen doufat, že tentokrát ho žádné trny nepobodají; ani v dobrodružné únikovce, ani v reálném světě.