Jakoby se pro přehlídková mola narodila, s vysokou, štíhlou postavou, blond vlasy a modrýma očima by z fleku mohla za kteroukoli modelku zaskakovat. Namísto modelky je však polskou princeznou, místo chůze po molu, tančí na plesech, místo pózování pro fotografy je předlohou pro královské obrazy či fotografie. Přesto ona sama svou tvář na portrétech nevídává ráda, mnohem raději je sama sebou, klidně v šatech, vzhledem k tomu, že si na ně zvykala od dětství s nimi nemá problém. A ani mít nemůže. Její rodina je hodně konzervativní, nosit kalhoty v paláci jim proto přijde jako nesmysl, Marii však ne. Na její názor se však v paláci moc nedává, není korunní, jednou se přivdá do vlivné rodiny, aby zajistila spojenectví. To je plán, který si pro ni matka připravila, má na něj čas do svých 27 let, poté jí snoubence vybere matka. Mariu to ani netrápí, udělá vše aby se rodině zavděčila, a na lásku stejně nevěří. V této době kdy neustále slýchává o rozvodech má strach se zamilovat, nemá takovou důvěru v lidi, aby věřila, že ji nepodvedou, raději si člověka pustí k tělu pomaleji, ale s o to větší jistotou, že to bude navždy. Neholduje vztahům na jednu noc, ona bude raději večery trávit o samotě, jen s knihou v ruce. Často sní s otevřenýma očima, i o tom co dokáže zahrát na klavír, v hlavě se jí mísí skladby, jež se učí a pokouší zahrát tak aby byla spokojená. I přes velkou fantazii, zažitou díky knihám se na psaní písní nikdy nedala, přesto někdy dva takty vymyslí, než ztratí trpělivost, které do vínku nedostala mnoho, snaží se ji vyvážit laskavostí, tou si už získala srdce svých poddaných. Oblíbená princezna však byla už od dětství, kdy i přes svou stydlivost, se na různých konferencích chovala vtipně, spolu s její nešikovností a zapomětlivostí, se nebála skrývat před obyvateli, nebála se nebýt dokonalá, to je podle ní to díky čemuž ji nyní obyvatelé rodného Polska milují. Je jiná než její vždy perfektní rodiče, nechce být robotická princezna, působící vždy dokonale. Ráda chodí do ulic, povídá si s normálními lidmi a dostává do sebe radosti a strasti obyčejného života. To se jí díky přirozené zvědavosti, podpořené množstvím otázek daří. Ale o to více co je lidmi milována je rodiči nenáviděna, především matkou, která nedokáže snést, že se nebojí před lidmi poukázat na své chyby, že s nimi nesdílí jen výsledek, ale i cestu. A to i přesto, že Maria je perfekcionistka, avšak ona netouží po ničem jiném než být pro lid inspirací, že nic ani v paláci není dokonalé, že i na ni je toho někdy moc, že se i ona potřebuje odreagovat. A to nejlépe knihami, klavírem, nebo i procházkou venku. Ale něco z táty v sobě přeci jen má, zdědila po něm zálibu v rychlých autech, které ale neřídí, nevěří si, že by zrovna toto zvládla. Přesto si užívá rychlou jízdu, nejen v autech ale i na horských dráhách. To jí dodává spolu s netrpělivostí, nešikovností, zapomnětlivostí a trochu i leností vadu na jinak andílkovském vzezření, podpořeném laskavostí, elegancí, a štědrostí.