image-from-rawpixel-id-2357407-png.png

Mateo Isaac Art

Korunný princ

Portugalsko

Kasta: /

Vek: 23    Dátum narodenia: 5.5.

Znamenie zverokruhu:  Býk


Výška: 190 cm    Váha: 84 kg


Obľúbená farba:  Černá, modrá, šedá, tmavě zelená

Vlastnosti postavy:  Charismatický, rozvážný, romantický, vtipný, tvrdohlavý

FC: Jack Falahee

L6A.png
Some people are artists. Some, themselves, are art.
motýľ.png
L6.png
L6.png
L6A.png

Charakteristika

Čokoládově hnědé oči s veselými jiskřičkami, které si vás povětšinou zkoumavě prohlíží. Klenuté obočí, široký, vlídný úsměv s roztomilým ďolíčkem, jenž zdědil po otci a ze kterého se podlamují kolena nejen ženám a dívkám, ale i mnoha mužům a ostře řezaná brada s pečlivě upraveným strništěm, které mu – jak s oblibou říká, dodává na důležitosti. Hnědé vlasy, které se mu stejně, jako jeho otci, stačí do vln a padají mu do očí přesně ve chvíli, kdy jsou delší, než by měly. Mateo je vzhledem dokonalou kopií obou rodičů. Povahou je však spíše po otci, což slýchal celý svůj dosavadní život. Se svými 190 centimetry se řadí mezi nejvyšší členy rodiny a je vlastně ještě o kousek vyšší než otec. Na jeho vysokém, sportem udržovaném těle můžete nalézt pár obrázků, které má inkoustem vepsané do kůže. Některé z nich mají hluboký význam, který měly snad ještě předtím, než si je nechal vytetovat, některé ho zas získaly až ve chvíli, kdy si je nechal vytvořit. Nemá jich mnoho, ale někdo by mohl říct, že na prince a budoucího krále především, je i tohle moc.  Mateo je velký muž. A tím není myšlena jen jeho výška, ale zejména charakter. I kdyby měřil pod stopadesát centimetrů, dokázal by dosáhnout hodně vysoko, aby zvládl všechno, co mu osud přihraje do cesty. V moha směrech je totiž kombinací všech ryzích vlastností, které každý hledá a zřídkakdy najde. Asi si představujete Matea jako klidnou, praktickou duši, která je rozumná a přízemní jako pár starých bot, přesně jako otec. Je to pravda. Také si možná všimnete, že se pomalu rozhoupává k akci, je rozvážný a opatrný. To je také pravda. Možná i proto usoudíte, že je vcelku  logické předpokládat, že není ani moc romantický. Tak to je však naprostý omyl. Jak vás napadlo, že můžete analyzovat Mateovu povahu pouze pomocí logiky?  Rozhodně se mýlíte. Pokud se pokusíte rozluštit a zkoumat tak silný, mužný symbol, jako je on, logika vám zde moc nepomůže. Možná proto, že je tak rozvážný, důkladný, opatrný, praktický a plánující může mu chvíli trvat, než se rozhodne, že vás chce ve svém životě. Přestože je romantik, nevrhne se do jezera milostného vztahu po hlavě, aby až příliš pozdě zjistil, že v něm není voda. Jakmile však dospěje k názoru, že mu za to jistá žena stojí a umíní si ji získat, je proti němu kdejaký playboy krátký. Tenhle rozumný, praktický, pomalý a odhodlaný princ je schopný každý den posílat růži, napsat poetickou báseň a poslat ji bez naprostého ostychu. Jen, aby uspěl a získal to, po čem touží. Čekejte klidně pikniky na pláži, koupele při svitu měsíce, nebo procházky venkovskými cestami pod hvězdnou oblohou. Když už se totiž k něčemu odhodlá, tak se do toho pustí s vervou a nelelkuje opodál. Zřejmě tu šťastnou bude brát na večeře do honosných restaurací s tlumeným světlem a hrou na housle, nebo připraví to nejhezčí rande pod sluncem jen proto, že poslouchá a ví. Nikdy nezapomene datum prvního setkání, nebo nějaké jiné intimní výročí. Kolik romantiky ještě potřebujete? Ta šťastná může počítat s tím, že jí jen tak někde na rohu, během procházky, koupí kytici a té milé prodavačce nechá velké dýžko, ne protože musí, ale protože chce. Miluje, když může obdarovávat ostatní. Takže se nedivte, když vám o vánocích připomene Ježíška, který přijde ověšený záhadnými balíčky a sentimentálními tretkami. Lidé vždy oceňují jeho přirozenou snahu brát ostatní takové jací jsou, ať je to vědec studující mouchy Tse-tse v Kongu nebo polykač mečů na ulici. Dělají to, co chtějí, nic nepředstírají, a to na něj platí. Mezi jeho blízkými přáteli mohou být roztodivná individua, která jako by vystoupila z alternativního vesmíru. Ale jsou to opravdoví lidé, ne ti se škrobenými košilemi, nucenými úsměvy  nebo sochy. Nemá-li někoho rád, nepořádá hon na jeho zničení, ani nezpochybňuje jeho myšlenky a názory. Jednoduše se mu vyhýbá. Mateo totiž dokáže projevit vůči svým nepřátelům až pozoruhodnou lhostejnost, ale počítá-li vás k přátelům, bude vás podporovat při všech úspěších i prohrách. Jednoduše, bude vždy při vás, protože disponuje neuvěřitelnou dávkou empatie, kterou zdědil po své matce. Jeho společnost a především klid, kterým oplývá vás nabije energií a zlepší vám náladu, ať už chcete nebo ne. Jeho pozitivní a klidné smýšlení, smysl pro humor a empatie, ho dělají přesně tím typem člověka, kterého ve svém životě chcete a potřebujete. K poddaným se vždycky chová s úctou a pokorou přesně tak, jak mu odmalička vštěpovali jeho rodiče. Jako budoucí následník trůnu tráví spoustu času s otcem, je hodně vidět a po většinu času je víceméně zaneprázdněný vším tím, co jedou bude nést na svých ramenou. Vždy si ale dokázal najít čas na to, co ho baví a naplňuje. Přestože jeho otec neoplývá přílišným hudebním talentem, on sám na tom není vůbec zle. Rozhodně sice není tak skvělým hudebníkem jako jeho sestra, nebo matka, na klavír však hraje velice obstojně a hlavně rád. Miluje literaturu a rád se ztrácí v poezii, která ho svým způsobem uklidňuje a je pro něj v mnoha směrech inspirující. S otcem sdílí lásku k focení a sportům. Možná i proto se sám rozhodl, přesto, že dobročinné organizace a projekty jsou parketou spíše jeho matky a sester, podporovat a vést děti ke sportu a založit tak vlastní organizaci a centra podporující aktivity u dětí a mládeže, kam sám pravidelně a rád dochází. Mnozí by o něm řekli, že je přespříliš ochranitelský, především jeho mladší sestry, ale je to ten správný výraz? Když na to nahlédnete z jiného úhlu možná změníte přílišnou starost o druhé a ochranitelský komplex spíš za oddanost, loajálnost a upřímné srdce. Tyhle ryzí vlastnosti, jež dominují jeho povaze se projevují ke všem lidem, na kterých mu záleží. Zejména vůči rodině, které je naprosto oddaný a miluje ji celý srdcem. Neříkáte si, že je Mateo tak trošku suchar a až příliš něžný muž? Nezapomeňte, že logika musí stranou a hlavně, že každá mince má dvě strany. Dokáže být sice neuvěřitelně romantický, ale jen pokud on sám chce. Rozhodně však nebude tolerovat halasnou mužatku, která kolem sebe práská bičem jako krotitel. Je sice neobyčejně trpělivý, ale kruh v nose, ani vodítko nosit nebude, na to až příliš miluje svobodu. Je až příliš realistický, aby se mu zamlouvala žena, která se na něj lepí jako psí víno a při každé příležitosti brečí, jako chudinka. Mteovi totiž vůbec nevadí, když má žena oheň a kuráž. Budí to v něm obrovský zájem a v mnoha ohledech to kompenzuje jeho vyrovnanou zralost. S pobaveným úsměve bude tuhle ženu pozorovat, jak běhá kolem, tak jako člověk pozoruje kotě hrající si s barevným klubkem. Ovšem i kotě musí vědět, že když se zatahá za přízi, hrátky skončily a je čas naslouchat pánovi. Už vám to dochází? Dominantnost. Mateo potřebuje mít věci pod kontrolou, někdy až příliš. Je sice neobyčejně jemný a trpělivý, ale jestli něco nesnese, tak to, když se snažíte převzít otěže. Někdy se může chovat jako neohrabaný cirkusový medvěd a jeho humor je často hrubý a ostrý. Nicméně když skončí zábava, nenechá ze sebe dělat blázna. Čím víc se ho budete snažit upozornit na možné nedostatky a zádrhele, tím víc bude zatvrzelejší, a kdo ho zná, ví jak moc tvrdohlavý dokáže být. Pokud si něco umane, jde za tím a nezastaví se, dokud to nezíská. Občas se pro něco dokáže nadchnout až tolik, že odhazuje háv opatrnosti a rozmyslu a stává se slepý vůči všemu. Málokdy se stane, že něco nevyjde a on si potom někde v koutku musí lízat rány a upravovat pošramocené ego. Pokud k tomu však dojde, trvá dlouho než se znovu odhodlá. V součtu je Mateo  povahou i chováním hodně podobný svému otci. Má specifický humor i chování, ale ke všem se vždy chová s úctou a pokorou. Je milý, veselý, přátelský, velice inteligentní, rozvážný, oddaný a trpělivý člověk. Dodá vám citovou jistotu, dokáže vás podpořit i rozesmát. Dobrá, je sice tvrdohlavý, ale vzpomeňte si, že tvrdohlavost obrácená vzhůru nohama je trpělivost, a to je velice vzácná vlastnost. Nabídněte mu svoji oddanost, přátelství a lásku a můžete si být jistí, že jste získali silného člověka, který vás ochrání před všemi bouřemi. Je sice dominantní a materialistický, ale klíčové je slovo spokojenost. Není to tak?

Minulosť

Světlo světa spatřil 5.května, rok a něco po svatbě jeho rodičů, v té době už to byli král a královna Portugalska. Od malička slýchal příběh velké lásky, která potkala jeho rodiče, Florence a Antonia,v Illey, kam si jeho matka pozvala významné muže z celého světa s tím, že si jednoho vezme. Znal ho i pozpátku, to jak se do sebe zamilovali, to jak jeho matku unesli v den oficiálního oznámení zásnub i to, jak moc jeho otec bojoval s tím svým. Možná díky tomu, že vyrůstal obklopen láskou svých rodičů i jeho dalších příbuzných, jako byla třeba teta Valentina, kterou si jeho strýc, bratr matky, Frederick, vybral za svoji ženu, byl takový jaký je. Romantik. Protože odjakživa viděl, jak opravdová a nezištná láska dokáže člověku pomoct a co všechno můžete dokázat, když máte po svém boku toho pravého člověka. Viděl, jak silní spolu jeho rodiče jsou a jako malému dítěti mu to, co mezi sebou mají přišlo naprosto magické. I on sám poznal, co znamená někoho bezmezně milovat ve chvíli, kdy se mu narodila sestra, Cintia. Byly mu skoro tři roky, když seděl vedle matky na posteli a otec mu ji dal do klína. Od té chvíle se stal jejím ochráncem. Slíbil, že jí bude ochraňovat a milovat do konce života. Přestože byli dětmi královského páru, nikdy nevnímal, že by na ně rodiče neměli čas. Pamatuje si jak jim vždy otec, nebo matka četli před spaním pohádky, jak je učili plavat, jak s nimi otec chodil palácem a pro každou místnost si dokázal vymyslet ten nejlepší a nejzajímavější příběh, jak ho matka učila hrát na klavír a jak společně trávili neděle, kdy otec nepracoval. S Cintií měli svůj svět, do kterého se během let přidala i Rosalia, jeho o šest let mladší sestra. Miloval je. I když to tak občas nevypadalo, třeba ve chvíli, kdy jim oběma ostříhal vlasy, nebo jim permanentní fixou namaloval knírky. Pořád to byly jeho sestry a nejlepší kamarádky, na které si našel čas i ve chvílích, kdy už se musel mnohem víc učit a zapojovat se do dění kolem. Miloval cesty do Illey i do Maďarska za svojí rodinou. Kdykoli přijela teta Camille, nebo strýc Diego, byl tak šťastný, že se usmíval i ve spánku. Nikdy to nikomu neřekl, protože nechtěl, aby se někdo cítil dotčený, ale jeho oblíbenkyní byla teta Maria. Otcovo dvojče, která byla naprosto jiná. Přestože se vzdala svých královských povinností a bydlela mimo vše dění, byla snad u všech důležitých událostí. A možná proto, že na věci nahlížela jinak než ostatní, ji měl tolik rád. Čím starší byl, tím víc chápal svoji roli v monarchii a bral ji naprosto vážně. Viděl jak skvělý je otec král a věděl, co se dělo předtím než nastoupil na trůn. Obdivoval otce, že o tom, co stálo za dědovou abdikací, veřejně nemluvil. Portugalsko žilo v tom, že se jeho děda vzdal trůnu v otcův prospěch a rozhodl se cestovat. Jen rodina znala pravdu. Mnohokrát se rodičů ptal, proč to neuvedou na pravou míru, proč ho tím chrání, vždy mu ale řekli, že kdyby to udělali, byli by stejní jako on. Zpočátku tomu nerozuměl, on by to udělal, ale čím byl starší, tím víc chápal význam těch slov i činů. Během let se zdokonaloval nejen ve hře na klavír, focení, jazycích nebo v královských povinnostech, ale i v tom být neotravnějším bratrem – jak mu s oblibou říkaly jeho sestry. On však jen plnil slib, který dal sám sobě, že je prostě ochrání. A tahle potřeba, chránit je před vším špatným zesílila ve chvíli, kdy od své sestry odrthnul strážného, který se po ní dost nevybíravě sápal. V tu chvíli neviděl napravo ani nalevo. Pamatuje si jen, jak do něj buší pěstmi a má nad ním absolutní moc. Od té doby si toho všímal víc a víc, toho, že potřebuje mít nad věcmi naprostou kontrolu. Během let měl několik vztahů, kde ale postupem času zjistil, že v nich chybí to, co mezi sebou mají jeho rodiče. Proto se raději dál věnoval povinnostem budoucího krále. Poslouchal svůj lid, nebral poddané jako samozřejmost a sám se snažil budovat svoji pozici. Chtěl, aby v něm vážně viděli krále, který si  zaslouží jejich obdiv a úctu, ne jen někoho, kdo se prostě narodil s nárokem na trůn. Miloval jízdu na motorkách, nebo drahá auta, dlouhé procházky v ulicích Lisabonu, zapadlá bistra a kavárny a především sport. Možná i díky tomu ve svých devatenácti letech založil organizaci a sportovní centra, která měla podporovat aktivitu u dětí a mládeže, kam sám docházel a s dětmi trávil čas. Zde taky potkal svoji poslední přítelkyni, Esmeé. Byl tak zamilovaný a vidina společné budoucnosti ho úplně zaslepila, že neviděl, to co ostatní. To jaká ve skutečnosti je. Dalo by se říct, že se nevzpamatoval do teď, i když už jsou to téměř tři roky. Když se jeho rodičům narodila dvojčata, Vitoria a Andreé, byl už dospělý a kdykoli se o ně staral, nebo s nimi trávil čas, docházelo mu čím dál víc, že i když je relativně mladý, dokáže si představit, že by měl rodinu. Že chce rodinu, a že vážně chce to o čem všichni tolik mluví. Možná i proto se rozhodl trávit čas u svých příbuzných v Illey a být součást selekce jeho bratrance. Co když najde to, co mají mezi sebou jeho rodiče přesně tam, kde oni. Chtěl to vědět. A taky chtěl hlídat svoji sestru, která se začala balit ve chvíli, kdy rodiče položili telefon. Není si jistý, jestli něco takového najde, ale i kdyby ne, je čas si ten život trošku užít. A hlídat Cintii.