image-from-rawpixel-id-2357407-png.png

Melody Galateia Quinn-Jones

Skladateľka, textárka

Sonage

Kasta: 3

Vek: 18    Dátum narodenia: 25.12.

Znamenie zverokruhu: Kozorožec

Výška: 154 cm    Váha: 48 kg


Obľúbená farba:  Bílá, červená, černá

Vlastnosti postavy: Introvertní, plachá, tvrdohlavá, mezi svými veselá a otevřená

FC: Becky G

L6A.png
Big or small, there's a difference only you can make.
motýľ.png
L6.png
L6.png
L6A.png

Charakteristika

Jméno mluví za vše. Melody má úžasný hudební sluch, rytmus cítí v každém okamžiku. Když slyší nějakou melodii, která se jí více líbí, je schopná zapomenout na okolní dění, noří se do hudby a užívá si kouzlo okamžiku. Co se týče zpěvu, příliš ji nebaví, ale nedá se říct, že by byla špatná. Hraje na pět hudebních nástrojů – piano, housle, basu, bicí a kytaru. Jeden by řekl, že její čas ubíhá pomaleji. Její životní styl vyžaduje vytrvalost, trpělivost a odhodlání, nikdy se jen tak nevzdává. Raději se nechá porazit, než aby nechala protivníka vyhrát kontumačně – v jejím případě bývá protivník čas nebo sám život, s lidmi obvykle nesoupeří. Když ji zasáhne inspirace, je schopná zastavit i s koněm uprostřed louky, aby si ještě v sedle svoje nápady sepsala nebo nakreslila. Nejednou už ji kvůli tomu shodil. Běžně u sebe nosívá papír a tužku. Divili byste se, jak kreativními způsoby se dá nenápadně přenášet věci, když nemáte tašku ani kapsy. Pokládá se za společenského tvora, pokud mluví s děvčaty nebo s někým, koho zná delší dobu. Ve společnosti muže, kterého si přála potkat celý život, se nejspíšbude muset otrkávat delší dobu. Nemá problém trávit čas sama. V takových chvílích tvoří všechna svoje dílka. Občas tak taky dobíjí baterky. Odmala si hrdě stojí za svým, ale nikdy by ani nezkusila neuposlechnout nějakou autoritu, pokud rozkaz dával smysl. Když usoudí, že je to neskutečná blbost, odmítá se na tom podílet. Kdysi dávno bývala hodně pořádná, dodnes jí to ale nevydrželo. Ráda se vymlouvá na umělecký chaos. Buďme upřímní. Se vším, co dělá, je divné, že má vůbec čas pravidelně spát. Melody na první pohled působí jako taková křehká panenka, která nevydrží vůbec nic. Nenechte se zmást. Zastává teorii, že růžové nehty a příroda se vzájemněnevylučují a že může být dívčí, hudebně nadaná i sportovkyně zároveň. Móda a lodičky k ní patří stejně jako tepláky a tenisky. Snaží se být všestranná a mít různorodé koníčky. Od pohledu je to skutečná hispánka. Dlouhé černé vlasy, které nosívá rozpuštěné, zaujmou pohled prakticky hned a v jejich hnědých očích můžete snadno dostat chuť na čokoládu. Dokáže říct svůj názor, pokud to nemusí být před celým světem najednou, s přiznáním emocí je to těžší. Spoustu z nich v sobě skrývá, aby ostatním nepřidělávala starosti, ale hlavně, aby si to vyřešila sama se sebou. Často nedokáže napřímo vyjádřit, jak se cítí. Když je šťastná, peče, aby radost rozdala i ostatním. Když je smutná nebo nervózní, vyvařuje. Její písničky jsou hodně emotivní, protože je má jako sebevyjádření.

Minulosť

Malá Melody se narodila jako vymodlené dítě a nejkrásnější vánoční dárek, až když bylo jejím rodičům okolo třiceti. V té době už ani nedoufali, že se Claire kdy podaří odnosit dítě, měla za sebou několik neúspěšných pokusů. Jméno pro ni vybrala babička, která jí pak s oblibou říkávala, že svým narozením vnesla rodičům do života harmonii a souzvuk. Už jako holčička byla ze všeho nadšená a všechno potřebovala zkoušet. Protože neměla žádného sourozence, okolní zvuky vyplňovala hudba. Nejdřív si pomáhala nádobím, až rodičům odešly sluchové buňky, a zaplatili jí učitele. Začala houslemi v šesti letech, a v deseti už obstojně hrála na hned tři nástroje. Kdykoliv běželo vysílání zpráv, všichni museli být poctivě nastoupení v obýváku u televize s desetiminutovým předstihem, aby do začátku mohla Melody vesele básnit o tom, jak by se chtěla přihlásit do selekce. Mohli jí donekonečna opak, že více nežčtyřletý věkový rozdíl je moc, to ale odmítala slyšet. Svoji první písničku napsala princi k patnáctým narozeninám – a jak hezky ten papír hořel. Nikdy ji nikomu neukázala, ale užv té době věděla, že se bude skládání hudby věnovat naplno. K dvanáctým narozeninám dostala ten nejkrásnější dárek, starší sestřičku. Přestože je dělí jen několik měsíců, Tacita vždycky cítila potřebu Melody chránit a pomáhat jí. Naučila ji hrát na piano a kytaru a poprvé ji vzala ke koňům. Jako by k sobě ty dvě patřily celý život – rodinu netvoří krev, ale láska. Koně si okamžitě zamilovala a dokud nebyla dostatečně dobrá, aby jezdila sama, nutila rodiče, aby ji brávali do jízdárny. Ti své holčičky ve všem podporovali, ale i kdyžžili poměrně dobře, nemohli si dovolit vše. Melody si vyprosila zrušení učitelů hudby, že se odteď bude učit sama. Díky koni se taky dostávala na inspirativní místa a tvořila nové a nové písničky, které její otec prodával. Co netušil, bylo, že jeho mladší dcera si ty nejkrásnější schovává doma v šuplíku. Většinou to byly texty a hudba, které vznikly z jejích silných emocí. Jediná, kdo na schovku přišel, byla Tacita. Zvládala tak v sestře lépe číst a chápala její problémy dřív, než se jí Melody svěřila. V podstatě celý život prožila obklopená vším, co milovala. Nikdy jí nic nechybělo, ale zná hodnotu peněz. Ví, že když něco chce, musí si na to vydělat nebo si to zasloužit. Zadarmo ani kuře nehrabe. Proto vkládá tolik úsilí do toho, co dělá. Svého snu o selekci se nikdy nevzdala, i když už začínala pochybovat, že vůbec někdy přijde. Když ji vyhlásili, neváhala ani vteřinu. Přihlášku si podala a vydala se vstříc svému snu.