image-from-rawpixel-id-2357407-png.png

Moriganna Dorothy Frye

Včelárka

Calgary

Kasta:  6

Vek: 20    Dátum narodenia: 5.5. (pôvodný 26.12.)

Znamenie zverokruhu: Býk

Výška: 179 cm    Váha: 59 kg


Obľúbená farba:  Černá, královská modrá, žlutá

Vlastnosti postavy:  Zodpovědná, tichá, nedůvěřivá, skromná, nejistá, ostýchavá, pokorná, vnímavá

FC: Sasha Kichigina

L6A.png
Silence is where we truly fall in love.
motýľ.png
L6.png
L6.png
L6A.png

Charakteristika

Kaštanové, téměř černé vlasy, které v nezkrotných vlnách lemují ostře řezaný obličej. Výrazný nos a čelisti, plné rty. Divoké obočí vypadající, že si dělá, co se mu zrovna zachce a prázdný pohled tmavých očí připomínajících hořkou čokoládu. Postava útlá, šlachovitá, žádné výrazné ženské křivky. Každému, kdo se na ni podívá, musí být jasné, že se nejedná o žádnou prvoplánovou krásku. Moriganna je velmi zvláštní, a přestože není typicky hezká, je na ní cosi, co vás donutí setrvat na ní pohledem mnohem delším, než jste původně zamýšleli. Kdo ví, zda je to tím, že její tvář vypadá velmi mladistvě a nevinně, jelikož pozbývá jakéhokoliv make-upu a pokud, tak jen velmi decentního, nebo proto, že se křivka jejích rtů téměř vůbec nemění. Morigannina výchova byla velmi prostá. Nikdo ji od malička neobjímal, neposiloval její sebevědomí ani celkovou psychiku tak, jak by dítě potřebovalo. Naopak ji matka učila soběstačnosti, síle a poslušnosti. Jako miminko nekřičela, byla až prapodivně tichá, jelikož ve chvíli, kdy ze sebe vydala, byť jen hlásku, čekal ji trest. Už od útlého věku byla vystavována obrazům násilí, stíhání a zabíjení. Věděla, že pokud chce přežít, musí být potichu. Naučila se mlčet, přikyvovat a rozkazy plnit bez otázek. Emočně se otupila, byla nucena své veškeré emoce potlačoval hluboko ve svém nitru a nedat najevo ani kousek zranitelnosti. Děsivé, že? Na to, že jí bylo sotva osm let. Adoptivní rodiče ji vychovali k obrazu svému a podařilo se jim zajistit, aby její osobnost v jejich rukách zcela rozkvetla. Vedli ji k zodpovědnosti, skromnosti, pokoře a vnímavosti, nedokázali si ale poradit s její tichostí a neustálou nejistotou. Moriganna mluví jen sporadicky, obvykle pokud je tázána a její odpovědi jsou velmi prosté a věcné. Sama od sebe se s nikým do řeči nedá, většinu času jen mlčky naslouchá. Za dlouhá léta v Calgary se téměř úplně zbavila svého běloruského přízvuku, naučila se zcela plynně hovořit anglicky a spolehlivě zapadnout mezi obyvatele Illey tak, že by si pravděpodobně nikdo netroufl pochybovat o jejím původu. Existovaly však věci, kterých ji zbavit nedokázali – hrůz minulosti. Přestože po letech její vzpomínky vybledly, ještě stále ji doprovázejí v nočních můrách. Čas od času mívá jakési deja vu, střípky vzpomínek, které jí prolétají hlavou. Útěchu nalezla ve včelínu, který vlastní její adoptivní rodina. Včely se staly jejími věrnými mlčenlivými společnicemi. Na nic se neptají, k ničemu ji nenutí, jen s nimi se dokáže naplno uvolnit. Ve společnosti ostatních působí klidně, a to i přesto, že v jejím nitru pravděpodobně právě zuří válka. Za všech okolností vykazuje známky pokory a zdá se, že s nikým a s ničím nemá problém, pohled na smrt či utrpení v ní nevyvolává úzkost. Je velmi těžké, někdo by dost možná řekl, že i nemožné, dostat se k ní blíž. Získat si její náklonnost vyžaduje spoustu času a trpělivosti, neboť i když máte pocit, že jste se dostali o krůček blíž, obvykle se stáhne tak, že máte pocit, že se vám opět vzdaluje. Pokud však vytrváte, vaše úsilí se vám dvojnásobně vrátí. Získáte někoho, na koho se můžete spolehnout za všech okolností, někoho, kdo vás bude milovat hluboce a věrně, bude vám oporou a bude ochoten se kvůli vám vrhnout do jámy lvové. Buďte však opatrní, cesta k jejímu srdci je trnitá a pokud bude mít pocit, že je na ni vyvíjen přehnaný nátlak, stáhne se do sebe a distancuje se od vás. Není konfliktní, nepouští se do hádek a agresi se, pokud možno, co nejvíce vyhýbá. V některých nových situacích může působit jako vyděšená laň a pokud ji zastihnete nepřipravenou, naskytne se vám pohled na její nitro plné nejistoty a ostychu. Má to však i své světlé stránky, pokud ji rozesmějete, dost pravděpodobně vám srdce roztaje něhou. O svých opravdových touhách a snech příliš nemluví a trvá jí poměrně dlouho, než v sobě najde odvahu je uskutečnit.

Minulosť

Narozena 5. května v provincii St. George poblíž hlavního města Dawson manželům Anně a Louisovi Greenleyovým, kteří nešťastnou náhodou uhořeli ve vlastním domě. Okolnosti požáru jsou nejasné, není však vyloučeno ani žhářství. Jediná přeživší Moriganna Dorothy Greenley nalezena v troskách domu s vážnými zraněními. Po dlouhé rekonvalescenci bylo děvče umístěno do sirotčince v Dawsonu, neboť nebyli nalezeni žádní žijící příbuzní. Odtud si ji adoptovali manželé Camille a Messeth Frye, v jejichž rodině vyrůstala až do dospělosti. Příběh uvedený v papírech, který nejednoho člověka chytí za srdce. Fakta tak neprůstřelná, že by nikoho nenapadlo se v pravdivosti nimrat. Výstřižky novin z požáru v St. George, jediná přeživší dcera v kritickém stavu v tamní nemocnici, náhrobky rodiny Greenley na hřbitově v Dawsonu. Na děvče sedí popis vzhledu i nulová příbuznost v dalších provinciích. Veškeré doklady náležitě vystaveny tamními úřady včetně rodného listu a cestovního pasu. Koho by napadlo zpochybňovat něco, co je úředně ověřeno, doslova černé na bílém? Pravděpodobně nikoho by nenapadlo, že pravdivý příběh Moriganny je mnohem temnější, doprovázený věcmi, situacemi a lidmi, kteří duši děvčete hluboce poznamenali. Ve skutečnosti se Moriganna narodila 26. prosince v menší porodnici v hlavním městě Minsk v Bělorusku, jako nemanželské dítě páru, který se za každou cenu snažil udržet svůj vztah v tajnosti. Matka Moriganny byla chůva jedné zbohatlické rodiny a byl to právě její zaměstnavatel, s kým uklouzla a za devět měsíců porodila zdravou holčičku, která jako kdyby mu z oka vypadla. Novopečený otec odklidil svou milenku i nemanželskou dceru do ústranní, daleko od Minsku a posílal jim dost peněz, aby přežily. V Bělorusku však už od nepaměti zuří nepokoje a spousta problémů nejen s mafií. To nejhorší přišlo krátce po jejích osmých narozeninách. Matka ji poslala do města pro chléb, ale zpátky domů se dívenka už nevrátila. Na ulici ji totiž sebral neznámý muž, zacpal jí ústa a naložil do dodávky k několika dalším cizím dětem. Moriganna seděla v koutě, objímala svého ušmudlaného plyšového zajíce a čekala. Neuronila ani slzu za celou dobu, co ji tahali od čerta k ďáblu. Stala se obětí pašeráků dětí a jen přihlížela tomu, jak jich postupně ubývá. Cestovali hodně a dlouho. Každý týden byli v jiném státě. Některé děti byly prodány na trhu s bílým masem, jiné – ty, které měly štěstí, byly prodány do rodin ze všech koutů světa. Pokud byl někdo ochoten zaplatit tučnou sumu peněz za to, aby si mohl obstarat dítě, dostal ho. Převážně šlo o rodiny trpící neplodností, kterým adopční agentury odmítly vyhovět. Ačkoliv se to nemuselo zdát, byl to výnosný byznys. Čím dál více žen po celém světě se potýkalo s problémy početí, proto se uchylovaly ke krajním řešením. Děti pocházely povětšinou z Ruska, Běloruska nebo Ukrajiny a vytypovávány byly tak, aby byla jistota, že rodiče nebudou mít šanci po nich déle pátrat. Chudina obvykle neměla dost peněz na to, aby si zařídila, že se po jejich dětech bude pátrat usilovně několik let, proto to většinou končilo tak, že byly děti zavedeny do seznamu pohřešovaných a po několika letech se pátrání po nich uzavřelo s tím, že byly prohlášeny za mrtvé. Děti před odchodem do nových rodin dostaly zfalšované doklady a někdo si dal velmi záležet na tom, aby vše sedělo do posledního písmene. Dokonce se zdá, že v řadách pašeráků dětí sedí i několik úředníků, kteří byli schopni vystavit úplně nové doklady s úředním ověřením, což zabraňovalo komukoliv v otázkách a pochybnostech. Moriganna byla jedním z dětí, které měly štěstí. Původně ji chtěli přejmenovat, ale nebylo to úplně možné, neboť jméno „Moriganna“ opakovala neustále jako osobní mantru. Dostala tedy nové jen druhé jméno a příjmení podle Dorothy Greenley – jediné přeživší po požáru v St. George. Měla být umístěna do nové rodiny, jež za ni tučně zaplatila, nicméně došlo k omylu. V ten den měly být do nového domova umístěny dvě holčičky. Jedna z nich měla putovat do sirotčince v Calgary, odkud si ji měla vyzvednout smluvená rodina, druhá měla putovat na Floridu přímo k nové rodině. Došlo k nedorozumění a záměně obou holčiček. Morigannu tedy místo na Floridě vysadili u sirotčince v Calgary. Měla u sebe veškeré potřebné doklady, proto se nikdo na její přijetí neptal. K adopci od smluvené rodiny nakonec nedošlo, neboť dívka neodpovídala popisu děvčete, jež jim bylo přislíbeno. Usmálo se na ni však štěstí v podobě manželů Fryeových. Ti si ji totiž zamilovali na první pohled. Sami měli už jednu biologickou dceru, ale další dítě se jim nedařilo počít. Byli však bezúhonní a finančně zaopatření dost na to, aby bylo možné jejich žádosti o adopci vyhovět, a to i přesto, že oba byli jen prostí prodavači s malým obchůdkem s bio surovinami. Desetiletá Moriganna se tak dostala do prostředí milující rodiny. Adoptivní rodiče jí dali všechno, co mohli a Ellaria jí byla nejlepší starší sestrou, kterou si mohla přát. Dospívání pro ni sice nebylo jednoduché, ale dalo se zvládnout. Kvůli svému vzhledu se často stávala obětí posměšků, nepomáhal tomu ani fakt, že angličtina nebyla jejím rodným jazykem a dlouhá léta se nedokázala zbavit svého běloruského přízvuku. I tak se jí ale dostalo všeho, co bylo potřeba a ona za to byla své adoptivní rodině vždy velmi vděčná. Problém nastal až v době, kdy královská rodina v Illey vyhlásila Selekci pro prince Nathaniela. Camille i Messeth chtěli pro děti jen to nejlepší, proto se rozhodli, že vyplní přihlášku za obě své dcery. Ellaria do Selekce za žádnou cenu nechtěla, ale také nechtěla znevažovat své rodiče, k nimž chovala velmi hlubokou úctu. Uchýlila se proto k něčemu, co si od té chvíle nepřestala vyčítat. Když ji rodiče vyslali do města podat obě přihlášky, odevzdala pouze jednu, tu Moriganninu. Svou po cestě roztrhala a doufala, že se na to nikdy nepřijde. Neměla ani pocit, že by udělala něco tak hrozného, přeci jen, jaká byla šance, že vyberou zrovna její adoptivní sestru ze všech děvčat v Calgery? No, jak se říká, náhoda je blbec…