Nathanael se narodil v Itálii, v malé vesnici jménem Vernazza. Jeho rodina nikdy nepatřila mezi bohaté, ale i tak se v rámci možností měli dobře. Bylo to i tím, že si mnoho potravin pěstovali sami. Nathanael byl vždy pyšným Italem, miloval italskou kulturu a jídlo. Dětství prožil jako šťastný chlapec, věčně umazaný od hlíny a s úsměvem na tváři. Když začal chodit do školy, poznal dívku, Emiliu. Zrzavé zapletené copy, tvář posetá pihami, nebesky modré oči a v broskvově růžových šatech. Takhle si ji pamatoval a už tehdy se s ní skamarádil. Připadal si, že patří k sobě. Trávili spolu každý den jejich volného času, vystudovali společně základní i střední školu. Byli po svém boku, i přes hádky, které mezi nimi občas vznikali a překážky, které je v život čekali. Už na střední škole Nathanael věděl, že se do ní zamiloval, ale trvalo mu chvíli, než ji dokázal vyjádřit své pocity. Ale když bylo Emilie sedmnáct let, konečně se odvážil a uspořádal u něj doma velkou romantickou večeři. Jeho rodiče ten den nebyli doma, tak si mohl dovolit ji přivézt k sobě domů. Na sobě měl tu nejlepší košili a kalhoty a čekal na ni. Měl pro ni přichystaný dárek, který vyráběl několik měsíců. Emilia milovala květiny, vytvořil proto pro ni barevný herbář s mnoha druhy květin a s popisem nich. Jakmile dívka přišla, Nathanaelovi vyrazila dech tím, jak byla nádherná. Zrzavé vlasy měla spletené do věnečku, ve kterém měla zapletené sedmikrásky a na sobě měla broskvově růžové šaty. Tahle barva ji vždy slušela a on se nikdy nemohl vynadívat na to, jak nádherná je. Ten večer si spolu užili, když se večeře chýlila ke konci, podal ji její dárek a přitom, když herbář rozbalovala, vyjádřil ji všechny hluboké city, co k ní cítí. Naštěstí pro něj, Emilia jeho city opětovala také. Ten večer se poprvé milovali. Chlapcův život se další rok zdál jako pohádka. Společně s Emiliou odmaturoval, oba dva si podali přihlášku na vysokou školu se zaměřením na literaturu. I když se oba dostali na vysokou školu, v chlapcově životě se toho hodně změnilo. Jeho otec náhle zemřel na infarkt. Ani neměl čas truchlit, protože se stal pánem domu a měl povinnost postarat se o svou matku. Neváhal ani na vteřinu, věděl, že nemohl dovolit studovat, i když jeho matka ho ujišťovala, že to určitě zvládnou. Rozhodl se, že nastoupí do armády. Odměny za nastoupení do armády byly totiž vysoké a on věděl, že jen takto se bude moct postarat o svou matku. Emilii se však tento nápad nelíbil, ale věděla, že je zbytečné cokoliv namítat. Ještě předtím, než Nathanael odjel do války, Emiliu požádal o ruku a pár dní na to si ji vzal. Ano, bylo to vše uspěchané, oběma bylo devatenáct let, byli velmi mladí. Ale jejich láska byla velká natolik, aby věděli, že to zvládnou. Emilia se odstěhovala k jeho matce, aby se o ni postarala, když Nathanael nebyl doma. Nastalo bolestné loučení, při kterém Nathanael zjistil něco, co ho velmi překvapilo. Emilia mu těsně před jeho odjezdem oznámila, že je těhotná. Jistě to bylo možné, nedávali si zrovna dvakrát pozor. Chlapec z toho měl smíšené pocity, teď se mu opouštěla ještě hůře než kdy dříve. Kdyby věděl, co ho čeká, nikdy by do války nešel a spokojil by se s chudým životem se svou rodinou. Rozhodně nečekal, že to na frontě bude takové, jaké to bylo. Naštěstí pro něj, byl velmi dobrý střelec, ale i tak mu štěstí nepřálo a po dvou měsících jeho jednotku, včetně ho, zajala nepřátelská fronta. Nathanael si tam hodně rychle udělal kamaráda, který byl dokonce ze stejného města. Sledoval, jak nepřátelé zabíjejí jeho nejlepšího kamaráda. Nevěřil svým očím, jaké zrůdnosti se tam děly a on neměl možnost s tím cokoliv udělat. Hlasité výbuchy a střelba mu vůbec nedělala dobře a jediné, co mu pomohlo v zajetí přežít byla myšlenka na jeho rodinu a nenarozené dítě, na které se tak těšil. Po třech měsících v zajetí jeho a pár lidí, kteří zbyli z jeho jednotky, osvobodila jiná Italská jednotka, která je dostala do bezpečí v Itálii. Trvalo mu měsíc, než se dokázal dostat z těžkých zranění ze zajetí. Bohužel fraktura nohy se mu nevyléčila nikdy správně a od té doby kulhal. Bylo nemožné vrátit se zpět na frontu, proto byl poslán domů. Bohužel pro jeho rodinu byl jako úplně jiný člověk. Tím, čím si prošel ho poznamenalo natolik, že už si nedokázal užívat život jako předtím. Vztah mezi Emiliou a Nathanaelem už nebyl takový jako dříve, jako by se vzdálili a už si tolik nerozuměli. Muž proplouval každým dnem a bylo to, jako by z něj zbyl jen stín. Kvůli věcem, co se staly, trpěl posttraumatickou stresovou poruchou. Vždycky, když slyšel jakýkoliv hlasitý zvuk, let letadla nebo hlasité bouchání, jako by přepnul v hlavě a najednou začal mít bludy, že je ještě ve válce. Emilia ho vzala k doktorovi, od kterého se však dozvěděli, co se děje a předepsal mu léky na úzkosti a doporučena psychoterapie, která však nezabírala. Za ne dlouho se narodila jejich dcera, vypadala úplně přesně jako Emilia, zrzavé vlásky, pihy poseté na obličeji a nebesky modré oči. Nathanael si ji zamiloval hned jak ji poprvé uviděl a najednou, jako by vše bylo zase při starém. Dokázal jim znovu dávat lásku, pozornost, a dokonce se i smát. Ale to trvalo pouhý měsíc. V Itálii, poblíž vesnice, kde bydleli, spadlo v noci letadlo. Nathanael se probudil kvůli velké ráně, která se ozvala. Probudil se do války. Nevěděl, co má dělat, proto popadl svou zbraň, kterou měl ukrytou pod postelí a vydal se ochránit svou rodinu před zajatci. V jeho přeludu se s ním nedalo mluvit, byl jako smyslů zbavený a proto, když se z něj dostal, byl v šoku. Na zemi v obýváku ležela dvě těla, jeho manželka a matka. Obě byly mrtvé, s prostřelenou hlavou. Nathanael byl celý od krve, byl mírně dezorientovaný, ale tak nějak tušil, co se stalo. Padl k mrtvým tělům na kolena a dlouho mu trvalo, než přestal brečet. Když se vzpamatoval, osprchoval se, popadl svou měsíční dceru a uprchl pryč. Uprchl do Angeles, kde věděl, že budou v bezpečí. Nejspíš by po něm ani nepátrali, protože by si těžko mysleli, že to byl on. V Angeles se mu hodně rychle povedlo najít práci. Bohužel pro mafii. Štěstí mu přálo, protože se stal pravou rukou vůdce mafiánů. Ti mu dali přezdívku Triggerman, jinak mu mezi mafiány neřeknou. Vznikla kvůli jeho minulosti a kvůli tomu, že je velmi dobrá se střelnými zbraněmi. Jediný problém ale je, že jakékoliv hlasité zvuky dokážou u něj vyvolat přeludy z války, ve které byl. Proto většinu času na uších nosí sluchátka a poslouchá vážnou hudbu. Po tom, co si u mafie vydělal dost peněz, dokázal sebe a svou dceru vyplatit do druhé kasty. Jako zástěrku pro své činy se stal úspěšným hercem, hrál v mnoha hororových filmech, jako například IT nebo Barbarian. jeho dcera neví, že je součástí mafie, žije v tom, že je herec a bere ho jako svůj vzor. Nathanael ji vždy snese modré z nebe, ale i tak její vzhled ji připomíná každý den, co udělal její matce.