top of page
Ophelia3.jpg

Ophelia Lara Portman

Študentka

Lakedon

Kasta: Tretia

Vek: 22    Dátum narodenia: 20.3.

Znamenie zverokruhu: Ryby

Výška: 163cm    Váha: 57 kg


Obľúbená farba:  Černá, jako noční obloha, a bílá, jako hvězdy na ní

Vlastnosti postavy:  Soustředěná, nečitelná, uzavřená, nevázaná, zbrklá

Univerzita: Fakulta přírodních věd, obor astrofyzika, 2. ročník

FC: Paola Cossentino

Ophelia5.jpg
lišta.png
I spent my whole life in the darkness to see the stars above me.
Kto je vaša najobľúbenejšia osoba/ živá bytosť na svete?
Můj otec. Odmala byl mým nejbližším přítelem a vzorem.

Je niečo bez čoho neviete žiť?
Pravděpodobně bez klidných večerů pod noční oblohou... a milánských špaget.

Ako by ste charakterizovali svoje vťahy jednou vetou?
Známosti na jednu noc se asi mezi vztahy nepočítají, že?...

Charakteristika

Pokud před sebou někdy uvidíte ženskou postavu nevelkého vzrůstu, která vám pohledem svých tmavě hnědých očí vypaluje díru do hlavy, pravděpodobně jste narazili na Ophelii. Jediná dcera Deana Portmana nikdy nepatřila mezi usměvavá sluníčka, kterými se to v její rodné provincii Lakedonu jen hemžilo. Její téměř černé vlasy skvěle reflektují odraz její duše a ledový pohled podtrhuje dominantní, skoro až nadřazený vzhled. Kdo však Ophelii opravdu poznal, ten by se této charakteristice pravděpodobně vysmál. Není dominantní a už vůbec ne povýšená nebo nadřazená. Spíše většinu svého času tráví studiem hvězd, uzavřená ve svém vlastním světě. Proto často působí nepřítomným, mnohdy i nezaujatým dojmem. Hvězdy miluje už odmalička. Jsou jedním z mála stálých bodů v jejím životě, a ona je za to neskonale obdivuje. Kromě studia kosmu, vesmírných těles a hvězd nemá mnoho dalších koníčků, což jí vlastně ani nevadí. Ráda čte vědecké publikace o souhvězdích a večer, když zapadne slunce, se zatajeným dechem pozoruje tu nádheru v podobě hvězdné oblohy, která ji zřejmě nikdy nepřestane uchvacovat. Pokud zrovna nehledí na oblohu, do knihy nebo okuláru, nepohrdne dobrou kávou (jak jinak, než černou) a dlouhými procházkami. Miluje psy a dokonce s otcem i jednoho vlastnili, díky lásce k hvězdám a také souhvězdí Velkého psa ho pojmenovali Sirius. Zemřel krátce před tím, než Ophelia dosáhla plnoletosti. Kvůli svému nonstop neutrálně ledovému výrazu nikdy neokusila dlouhodobý vztah, její známosti na jednu noc do svého pomyslného seznamu ani nepočítá. Pokud ji někdo někdy viděl se usmívat, zprvu nevěřil svým očím – to se totiž často nedělo. Jediným důvodem jejího úsměvu býval vždy jen její otec, hvězdy na nebi nebo plný talíř špaget. Bylo jí to jedno. A jejím objektům zájmu pravděpodobně také. Přesto muži ve většině času pohrdala, jelikož toužili jen po jejím těle a nikoliv po ní jako takové. Hlad po dotyku a chtíč v jejich očích ji od určité doby začal odpuzovat. Zkoušela i experimentovat a několikrát tak usínala po boku žen, ani to jí však kdovíjaké štěstí v lásce nepřineslo. Občas se sama musela uchechtnout nad tím, kam ji život zavedl. V mládí by na jednorázové pletky s muži (či nedej bože ženami) ani nepomyslela, během dvou let, které procestovala po Illee i okolí, však její život nabral zcela jiný spád. Rázem se noc co noc ocitala v různých klubech, ze kterých se vždy vypotácela někdy před půlnocí, aby mohla pozorovat ony světélkující šmouhy na obloze, kterým by za střízliva říkala hvězdy. Pozorovala je sama, v tichu a němém obdivu. A i když na ni u baru čekal nějaký z jejích potenciálních nápadníků, nikdy ji nenapadlo ho pozvat ven a odkrýt mu část své osobnosti. Pravděpodobně si tuto speciální příležitost vždy pomyslně šetřila pro někoho, kdo by jí za to opravdu stál. Nyní jsou však její dobrodružství dávnou minulostí. Ophelia totiž zamířila do Angeles a chce pokračovat v otcových šlépějích, konkrétně tím, že dostuduje astrofyziku. Shodou okolností ve chvíli, kdy se dívka chystala odcestovat a zahájit druhý ročník na fakultě přírodních věd, oblétla Illeu zpráva, že korunní princ Tobias hledá manželku. Ophelii tato novina navenek nijak nezajímala, uvnitř ní se však cosi pohnulo. A v hlavě jí na malý moment svitla myšlenka, že možná konečně narazí na někoho, s kým bude moci za chladných večerů pozorovat hvězdy.

Minulost

Ophelia prožila všeho všudy krásné dětství. Jediným kazem na jindy pěkných chvílích byla brzká ztráta matky, o kterou přišla přibližně dva měsíce po tom, co se narodila. Lara Portmanová do té doby pracovala po boku svého manžela ve výzkumné astronomické laboratoři, kde se vlastně Opheliini rodiče poznali. I když malá dívenka vyrůstala bez matky, její otec se jí snažil tuto ztrátu ze všech sil vynahradit. Ačkoliv nemohl převzít roli své manželky, dělal vše pro to, aby byl pro dcerku tím nejlepším otcem. A tím také byl. Ophelia jej milovala, jelikož nebyl jen jejím rodičem, ale také nejlepším přítelem. Dean Portman pracoval, jak už bylo zmíněno, ve výzkumné laboratoři zabývající se zkoumáním vesmírných těles. Jelikož trávil v práci hodně času a nechtěl Ophelii svěřovat chůvám, brával ji do laboratoře často s sebou. A tam se zrodila její láska k vesmíru. Odmala vzhlížela k otci, prohlížela si obrázky v jeho odborných publikacích a žasla nad snímky hvězd, které jí otec ukazoval. Onen vzdálený svět ji najednou začal neskutečně zajímat a fascinovat. Kromě otce však neměla nikoho, s kým by tuto vášeň sdílela. Tedy… skoro nikoho. Když bylo Ophelii pět let, přiběhl k jejich domku toulavý psík. Dlouhé týdny s otcem hledali jeho majitele a mezitím se o něj starali. Ke ztracenému štěněti se však nikdo nehlásil, místní útulek praskal ve švech a tak Dean Portman na naléhání dcerky nakonec svolil, že si malého chlupáče nechají. Dostal jméno Sirius, podle nejzářivější hvězdy v souhvězdí Velkého psa. Byl to ten nejveselejší pes, jakého kdy Ophelia poznala (ostatně, do té doby jich mnoho nepoznala). Rád spával mladé dívce na klíně, když si prohlížela otcovy učebnice s planetami. Černobílý Sirius tehdy alespoň částečně zalepil onu díru, která zůstala v srdcích Ophelie a jejího otce po smrti Opheliiny matky. Ani psi však nežijí věčně, a tak se oba museli s veselým chlupáčem po dlouhých třinácti letech rozloučit. Bylo to těsně před tím, než Ophelia dosáhla plnoletosti. Poté už ji doma nic nedrželo. Po dokončení střední školy jí otec poskytl prostor i prostředky, aby mohla vycestovat a splnit si jeden ze svých největších snů před tím, než nastoupí na vysokou školu. Ráda poznávala nové věci, a to nejen v její rodné zemi, ale i mnohem dál. Cestovala po světě a zpravovala otce o tom, jaká krásná zákoutí skýtají ostatní státy za hranicemi Illey. Po dvouleté dobrodružné pauze se však s vděčností vrátila za otcem do rodného Lakedonu, jen aby jej o pár měsíců později zase opustila, míříc na univerzitu v Angeles studovat astrofyziku. Odjezdem do provincie, která je mimo jiné i domovem královské rodiny, začala zcela nová etapa jejího života. A ačkoliv neví, co jí přinese druhý ročník studia, rozhodně neklopí hlavu a jde svému osudu vstříc. Aby na ni mohl být její otec pyšný. A hlavně, aby sama sobě dokázala, že na to má.

bottom of page