Shay2.jpg
image-from-rawpixel-id-2590444-png.png

Shay Felicia Matthews-Robinson

Komorná/Hráčka na bicí a Gitaru

Zuni

Kasta: Druhá

Vek: 18    Dátum narodenia: 17.8.

Znamenie zverokruhu: Lev

Výška: 168cm    Váha: 61 kg


Obľúbená farba:  Červená

Vlastnosti postavy:  Vášnivá, drzá, emocionální, zákeřná, ambiciózní

Univerzita: /

FC: Kiera Court

Shay9.jpg
Why join the navy if you can be a pirate?
image-from-rawpixel-id-2590444-png.png

Charakteristika

Shay by mohla být považována za éterickou bytost, vílu krásy. Dokonalá, porcelánová pleť, tmavé pronikavé oči a jemné kudrnaté vlasy rámující veskrze nevinnou tvář. K tomu si přičtěme ještě ofinu spadající do čela a… Jako kdyby příběhů o panenské kráse nebylo již přespříliš, viďte? Shay však ve skutečnosti do téhle kategorie nepatří, a pokud ji snad budete považovat za ztělesnění půvabné panenky či víly, pravděpodobně pouze tehdy, co si budete přikrášlovat realitu (nebo se vážně navleče do vílího kostýmku, ale něco takového by nikdy neudělala). Ne snad, že by byla Shay ošklivé káčátko z pohádky O ošklivém káčátku, avšak sama sebe rozhodně nepovažuje za někoho, kdo by měl stát na přehlídkovém mole s korunkou ve vlasech a šerpou „miss Illey“ přes hruď. Ostatně, stavět krásu nad duší považuje za snobské, urážlivé a trapné. A ne proto, že by byla rádoby skromná, a ve skutečnosti se jen třásla, až někdo ocení i to, jak vypadá. Pokud jí někdo nepochválí oblečení, ale bude jen s otevřenou pusou zírat na její tvář, spíš mu dřív nebo později jednu vlepí. A jestli považuje Shay za výhodu, že spíš působí jako jedináctileté pískle, nebo ji spíše ta představa odpuzuje a rozčiluje? Shay vlastně něco takového netrápí. Ne snad, že by se chlácholila tím, že kdo vypadá nyní mladě, bude i v padesáti vypadat na čerstvého třicátníka – takové řeči ráda přenechá své babičce - , avšak Shay je prostě vůči okolí lhostejná a na rovinu, je jí to jedno. Totálně. Nezajímá ji, jestli se někdo neztotožnuje s jejími názory, jestli její slova někomu ublíží a kolik srdcí z toho vykrvácí. Ptala se vás snad na váš jistě inteligentnější a důležitější názor? Ne. A pošle vás za to k šípku, to si pište. Jí na tom zkrátka nezáleží. Nezáleží jí na ničem, co se nejmenuje Shay a není to osmnáctiletá hudebnice (a možná pomineme-li její rodinu). A už vůbec neřeší to, kolik lidí na své plavbě životem pošle ke dnu – dokud dýchá ona sama, je vše v pořádku. A to nemá nic společného s tím, že pakliže by byla život pohádka, trávila by své oběti jedovatými jablky nebo je nabodávala na trny růží. Jen zkrátka nemá potřebu stát v koutě, když ví, že je přímo ten pravý okamžik na to, aby někomu řekla, co si o něm myslí. Tuhle část své duše nepovažuje za něco, za co by se měla stydět, právě naopak – některé dotěrné entity stejně jednou někdo k šípku pošle, tak proč by jim to trápení neurychlila? Taková je Shay – ráda pokouší. A hraje si na zachránkyni světa, nebo něco takového. Shay sice skrývat své emoce umí a dovede je uzamčít hluboko v sobě, a není ten typ člověka, co by vás zatáhl na lavičku a pak by do vás hustil, jak strašně zle se k ní ten den zachovali, nebo vám naopak líčila, co všechno se jí za ten den povedlo – zkrátka nemá potřebu o všem se bavit a vše otevřeně sdílet, nicméně věci jako takové opravdu prožívá. Z každé emoce a každého okamžiku umí vycucnout veškerou esenci do poslední kapičky. Skutečně ctí své znamení a má ohnivou duši. Nejedná tak, jak to přikazují nějaké kodexy a zákoníky, nýbrž tak, jak to její hlava považuje za správné. Dláždí si cestičku vlastních pravidel, úsudků a myšlenek, snaží se inspirovat od ostatních a být sama inspirací, ovšem nepodlehnout davu. Ráda dělá věci po svém, tak, jak ji zrovna napadnou, a nepotřebuje k tomu jednotlivé stanovené body, komplexní manuály a vodítka. Všechno, co kdy dokáže, si chce vytvořit vlastní silou. Ne tím, že jí kdokoli bude stát za zadkem a prstem ukazovat, jak by to měla dělat. Není přece rozmazlená holka, a už vůbec ne budižkničemu, které by potřebovalo vodit za prstíček. Haló, mami, na tebe mluvím, zvládnu to sama, okk? Obvykle bývá otevřená radám a neshazuje je automaticky ze stolu, ale zároveň má pevně dané hranice, přes něž nejede vlak. Nenávidí, když si někdo myslí, že umí řídit život někoho cizího lépe než ten, komu ten život patří. Shayin život je jeden. Shay může být na světě tisíce, miliony, avšak tahle Shay je jen jedna a nikdo ji nezná lépe, než jak se zná ona sama. A k tomu opravdu nepotřebuje manuály od druhých, protože ten, který funguje ze všech nejlépe, má vyryt přímo ve své duši. Tak si to už zapamatujte, prosím! Nebo po vás začnu řvát něco víc, než jen milá kouzelná slůvka! Teda, Shay. Já bych si přirozeně něco takového nedovolila. Leckdo by něco takového popřel, pokud by Shay neznal, ale skutečnost je taková, že Shay je neskutečně, až chorobně ambiciózní. Umí to ovšem dokonale skrývat a nemá nutně potřebu se prezentovat jako královna úspěchů, jíž by měl svět ležet u nohou. avšak uvnitř sama sebe, tam má jasně vytyčené cíle. A až někdy opět uslyšíte „chodit přes mrtvoly“, pokud to bude v případě Shay, žádá si to chvilku pozornosti. Ne, že by Shay kosila všechny, kdo jí přijdou do cesty, ale může za to snad jen fakt, že má v sobě jisté morální zásady. Kdyby vyrůstala v pořádné italské mafiánské rodině, vážně by se do toho nebála praštit. Takhle je schopna spousty věcí pro dosáhnutí svého cíle a svých představ a tužeb, ale hlavní část se opět odehrává uvnitř ní. Je to její vlastní boj a její vlastní přesvědčení o tom, že by něco mohla udělat ještě lépe. Chce být lepší. Dokonalá ve své vlastní podstatě. Shay není naivní a hloupá, věří v to, že nic na světě není dokonalé a panenské. Každý si ovšem může vyobrazit své vlastní ideály a představy, věřit ve vlastní cíle a jít jim naproti s neochvějným přesvědčením, že přesně ty jsou správné. Kolikrát na světě totiž již ostatní říkali, že se něco nemůže stát skutečností, a nakonec hořce litovali toho, že se vzdali na začátku onoho lítého boje? A Shay litovat nechce. Litování je pro ubohý holky. Nenávidí křivdy. Sama umí křivdit velmi snadno, ačkoli spolu s tím leckdy přichází pocit lítosti, ale pokud je ublíženo jí, neumí odpouštět. Nedává druhé šance, nemá slitování. Sama chybuje a ví to, nestydí se to přiznat – když ne nahlas, tak alespoň se s tou myšlenkou postupně srovnává v hlavě. Ale pokud se k ní někdo nezachoval správně, ublížil jí, ranil jí na citech, zesměšnil ji, nedůvěřoval jí, nebude ho opět vítat s otevřenou náručí jako toho nejúžasnějšího kamaráda z dětství, a už vůbec se k němu nepřiplazí na kolenou a nebude jej prosit o odpuštění. A pravděpodobně ji ani neobměkčí, kdyby to ten hříšník zkoušel naopak a připlazil se on za ní! Shay se tak ovšem nechová nutně proto, že přeříznout kontakty je snažší, než se vrátit k jejich základům a vystavět je na těch pevnějších – naopak častokrát hledá spíše ty náročnější cesty, jak se protloukat životem a rozhodně neleží na gauči s nohama na stole a miskou chipsů v klíně -, nicméně po jakémkoli incidentu zrady stále paranoidně věří v to, že jí někdo bodne kudlu do zad znovu. Co se týče vztahů a v přátelství, tam je neskutečně opatrná. Ráda zkouší nové a zakázané, konec konců, to zakázané vždy chutná nejlépe, ale jakmile přijde na lámání chleba, zůstává povětšinou v té rovině, v níž se už vyzná. Shay žije pro sebe. Pro své cíle, plány, hudbu. Je královnou na šachovém poli a život je její vlastní jeviště, na kterém svoji roli hraje takřka dokonale. Otázkou ovšem zůstává, nakolik si přejete proniknout do její role. Ledové královny totiž obvykle mají více, než jen zamrzlé srdce.

Minulosť

Být druhorozenou může opravdu věci zkomplikovat. Nebo možná ulehčit. Ve Shayině případě ovšem nemůžeme hovořit ani o komplikacích, ani o ulehčeních – ona se prostě narodila. A nezáleželo na tom, jestli jako první, nebo jako šestá. Nepocházela totiž z aristokratické rodiny, kde by se na něco takového hledělo. Jejím otcem byl Rhys. Informace sice možná nepodstatná, ale pakliže jste z Tamminsu, jistě se právě potají vítězoslavně ušklíbáte, protože tohle jméno přeci znáte! Shayin otec prožil své dětství a dospívání ve sluncem políbené Sotě, na jedné z přilehkých maličkých farem, ale protože rodinný byznys – pěstování obilí a kukuřice, dojení prťavého stádečka krav a koz a zpracovávání sýrů či mléka –, příliš nevynášel, rozhodl se se svým bratrem-dvojčetem stát se strážníkem. V tu dobu ovšem nebyl ani trošku známý, a navíc, za normálních okolnostech by si pravděpodobně studium ve Whites na vojenské univerzitě dva adolescenti ze sedmé kasty ani dovolit nemohli. Získali však šanci, která se neodmítá, a ve schránce jim přistála stipendia. Posedlí vidinou lepšího života a zajištěním budoucnosti tak Rhys se svým dvojčetem opustili venkov a dostali se do zamrzlého města. Rhys ale na rozdíl od svého bratra v tom celém viděl jen přestupní stanici a nikdy neplánoval setrvat déle, než bylo nezbytně nutné. Už je tedy asi zbytečné ptát, kde se stalo, že se ze syna farmáře stal strážník a později i hudebník. Každý má v sobě nějaké přání – a to Rhysovo bylo být blíže k muzice. Několik let skutečně poctivě pracoval jako strážník, dokonce se dostal až na královský dvůr, ale nakonec svůj meč zahodil a vydal se tam, odkud se ozývalo volání hudby. Tammins sice nikdy nebyla provincií zejména pro muzikanty, jako spíše pro štamgasty, avšak právě tam žila Rhysova někdejší snoubenka, z níž se později stala jeho manželka, a navíc tu měl stále kupu příležitostí, jak se prosadit. Shay tak odmala vyrůstala v obklopení hor, ale pořád někde, kde se dalo normálně žít – což se o Whites moc říct nedalo, protože Rhysovi pravidelně mrzl nos, jen co vystrčil paty z domu. Během prázdnin mizela s rodinou a starší sestrou Samanthou právě na hory, kde se naučila perfektně lyžovat. Sjezdovky se staly takřka jejím domovem; nikdy ji moc nezajímalo koulování nebo dělání andílků ve sněhu, stežejní pro ni byl samotný sport. Po čase ovšem pochopila, že v tomhle jsou si se sestrou rozdílné – zatímco Samantha se začala lyžování skutečně věnovat, Shay jej později odsunula na vedlejší kolej. Čím byla starší, tím větší čas trávila v matčině penzionu. Ten stál v Tammins již nějaký čas, neb jej Natalia zdědila po své matce, a předtím byl pod vedením Shayiny babičky. A nejen, že Shay čepovala pivo, roznášela objednávky či pracovala na malinkaté recepci a posílala hosty do pokojů; hlavně se zdržovala na zkouškách otcovy kapely a postupem času k jeho kapele i přidala. Za chvilku už byla známá a vybudovala si jméno. Shay a Rhys, otec a dcera; z těch dvou se zanedlouho stalo ikonické duo penzionu i širšího okolí. Shay ale chtěla víc. Za tou mlčenlivým děvčetem, které se sevřenými rty v rohu za pultem utíralo půllitry, se skrývala ohnivá duše, která se nespokojila jen tak s něčím. Nechtěla být jen Ta holka z Tammins, chtěla být skutečně známá a proslavit se. Nepotřebovala se proslavit tak, jako se kdysi proslavil takový Michael Jackson, alespoň tehdy ne, avšak chtěla něco zažít. Milovala rodinný penzion, tajemnou a kouzelnou atmosféru hor, svěží horský vzduch. Ovšem toužila po něčem, co se vynikalo stereotypu, v němž žila. V té době se vrátila ke sportu, který ji kdysi tak bavil, a ne pouze k lyžování, ale i volejbalu. Ale stále cítila to tiché volání. Argument, proč se odstěhovat pryč, přišel v době, kdy bylo její sestře sedmnáct a měla možnost odjet na rok do Itálie, kde se měla zdokonalit v lyžování a následně tam zůstat a studovat. Odjela, zpřetrhala to pěkné sesterské pouto… takže proč by Shay měla zůstávat doma? Neměla jediný důvod. Dupla si a trvala na tom, aby sama mohla jet. Horské hřebeny italských hor ji sice lákaly, ale rozhodně ne více, než nezkrotná atmosféra provincie z jihu přišpendlené k té její rodné – Zuni. Jenže, kteří rodiče by dobrovolně svoji „příliš mladou a zranitelkou dcerušku“ poslali do víru drog a alkoholu? Nataliina sestra, Shayina teta, naštěstí vedla právě v Zuni bar. S o něco živějším a hlučnějším životem, než jaký panoval v rodinném Shayiny matky penzionu, ale pořád to byl slušný podnik a Shayina tetička důvěryhodná dáma. Shay tedy ve svých šestnácti skutečně odjela. Možná byla mladá, zranitelná a nezkušená, ale v hudbě se rozhodně vyznala dost a měla v plánu se prosadit. Ačkoli si s otcem nebyla moc podobná, alespoň vzhledově ne, v jednom se podobali až děsivě příliš; její otec tehda dlouho hledal své štěstí, a ona sama po něm taky začala pátrat. První dva roky strávené v Zuni, zejména právě hrou na kytaru a bicí, jí byly dostatečnou zábavou. Jenže pak se dozvěděla, že se její dlouholetý kamarád Nathaniel rozhodl stát se strážníkem. A ať si říká kdo chce co chce, v každé ženě se skrývá drbna a Shay? Ta by si tak dokonalou příležitost rozhodně ujít nenechala! A tak dala tetičce a strýčkovi pusu na tvář (dobře, oznámila jim, že jde pryč – s pohledem raněného Bambiho) a odpelášila za Natem, jen se za ní zaprášilo. Konec konců, illejský palác byl beztak až moc mdlý na to, aby se do pokojů pro služebné nemohla nastěhovat jedna osmnáctiletá identita, která po nocích tiše vyhrávala na kytaru. Ale skutečně jen tiše, protože když už máte vstupenku zdarma do princových komnat, nemůžete se přece nechat vyhodit do stájí, abyste kydali hnůj, a pak se nechat vykopnout za brány paláce – protože Shay manuální práce nikdy moc nešla a stáje by dřív vyhořely. A palác s ním, přinejmenším. Nyní již dva roky poctivě maká v paláci, čechrá již tak načechrané polštáře a peřiny, nosí zlaté podnosy se snídaní, ušklíbá se na všechny ty hosty… a usilovně přemýšlí, do čeho se to jen uvrtala? Na druhou stranu, nedošla přece už takhle daleko, aby to vzdala. A taky že nemíní to vzdát. I kdyby měla na znamení protestu rozbít všechny talíře a podupovat všechny květiny v zahradě. Jedné nevinné holce v roztomilém oblečku komorné by to stejně prošlo, ne?