image-from-rawpixel-id-2357407-png.png

Valentina Cyllene

Delaney

Kráľovná

Angeles

Kasta: Prvá

Vek: 45    Dátum narodenia: 29.11.

Znamenie zverokruhu: Strelec

Výška: 165 cm    Váha: 60 kg


Obľúbená farba: Zelená, strieborná

Vlastnosti postavy: Inteligentní, tvrdohlavá, cílevědomá, dobrosrdečná, odvážná

FC: Alycia Debnam-Carey

L6A.png
Stars, hide your fires, let not light see my deep and dark desires.
motýľ.png
L6.png
L6.png
L6A.png

Charakteristika

V dobách před Selekcí byla Valentina na první pohled poměrně nevýrazná dívka, zato měla bystrou, vnímavou mysl. Ráda se pohybovala ve světě vlastních myšlenek, kde se cítila bezpečně, velmi o věcech přemýšlela. Pocit bezpečí nalézala i v přírodě – milovala zvířata, jezera a lesy, ve kterých se ráda ztrácela, sbírala poznatky, chytala žáby a další živočichy a všechna svá pozorování si sepisovala do deníku. Toužila po vzdělání, stát se badatelkou, vědkyní, inovátorkou, a byla toho ochotná dosáhnout za každou cenu. Možnosti se jí otevřely se Selekcí. Měla příležitost skutečně vyjít ze své ulity a více se projevit. Objevila v sobě nejen smysl pro humor, ale i více rozhodnosti a pohotovosti. Stejně tak zjistila, že je ochotná riskovat pro lidi, které má ráda, a je odhodlaná je chránit. Kromě toho se u ní projevila i ctižádostivější stránka. Je si sama sebou daleko víc jistá, důvěřuje svým schopnostem a pokud si něco usmyslí, je těžké přesvědčit ji o opaku. Nevěří, že existuje neřešitelný problém a na všechno najde deset odpovědí. Má pořád bohatou fantazii, ale s věkem se z ní stal větší realista. Od Selekce samozřejmě uplynuly nějaké ty roky, ale pokud jde o oblékání, Valentinin styl se příliš nezměnil. Na veřejnost vytahuje šaty všech tvarů a barev, ale kde to jde, preferuje kalhoty a v soukromí stále vedou flanelové košile. Dá se předpokládat, že znárodnila i mnoho Frederickových košil pro vlastní užití. Bohaté hnědé vlasy nosívá stále rozpuštěné, i když je trochu zkrátila, ale pokud zrovna pracuje, není výjimkou vidět ji v rozvrkočeném culíku nebo drdolu. A s tužkou za uchem. Na svět se obvykle soustředěně mračí, ale o to jsou její úsměvy hezčí a smích hlasitější. Zdárně také pokračuje její záliba ve víně a v páchání nepravostí pod jeho vlivem. Tento koníček provozuje především za podpory Tristana a Eris, společná soaré se stala legendou, opřádají je nejrůznější báje. A jak známo, kdo pije víno, ten stárne do krásy, proto si i Valentina udržela mladistvou jiskru v oku, zářivou pleť a pevnou postavu. Dost možná i proto, že se v životě zkrátka nezastaví. Její zájem o vědu totiž v žádném případě neutichl, právě naopak. V paláci si zařídila vlastní laboratoř, která je zároveň její svatyní, když potřebuje klid a ticho. Za temných nocí lze z nejvyšší věže slyšet ďábelský smích… Tedy, skoro. Většinou čte, bádá a píše odborné práce, nad kterými se pak zuřivě dohaduje s akademickou obcí. Někdy se do svého konání ponoří tak moc, že ztrácí pojem o čase a někdo ji musí přijít vysvobodit. K hrůze svého organizaci milujícího manžela často praktikuje tvůrčí chaos, ve kterém se vyzná jen ona sama. V čem ale chaos nemá místo je bezpečí jejích dětí. Čistota je kvůli Elsie pravidlem, a Val si stanovila pečlivou rutinu, aby dceři nemohla ublížit ničím, s čím přijde během práce do styku. Stejně jako výzkumu se svědomitě věnuje vládnutí a všem radám, výborům a spolkům, které vede, nebo je jejich součástí. Zorientovat se v politice jí dalo zabrat, ale nad svými doménami má pevnou ruku. Nelze opomenout ani volný čas (i když ho není mnoho), který ráda tráví především se svou rodinou. Kupříkladu, skrze Nathaniela dříve často pašovala do paláce zvířátka, která by přes drahého chotě jinak neprošla. To všechno vyžaduje spoustu energie a disciplíny. Když se potřebuje dobít, stále nejčastěji míří do přírody, do lesů a k jezerům, přečte si něco lehčího než odbornou literaturu (přestože ta se sama objevuje téměř všude, kde chodí), zaznamenává své myšlenky do deníku (její deníky už vydají na vlastní knihovnu), nebo hraje na klavír. Jedna z nejoblíbenějších věcí na tomto světě je pro ni také slyšet hrát a zpívat Fredericka, především pak písně, které napsal on sám. Mimo to má ráda také jízdu na koni (na ušlechtilém hřebci jménem Monsieur Mrkvička), zušlechťování vlastní malé zahrádky (která jí byla přidělena, aby přestala ničit tu palácovou), naučila se francouzsky a všechno a všechny kolem mučí fotografováním. Vzpomínky jsou pro ni důležité, proto v knihovně hned vedle deníků najdete také množství fotoalb. Protože být královnou není vždy bezpečné, naučila se i nutnou sebeobranu a střílet. Z kuše, přičemž nikdo neví, kde ji má schovanou, nebo kolik kuší vlastně existuje celkem. Životní oporu pak pro ni představuje Frederick, je její jistota, pevný bod v neustále se měnícím vesmíru. Spolu s dětmi je také jediným člověkem, který ji dokáže přimět odpočívat a na chvíli vypnout. Sečteno podtrženo, Valentina je introvert, dokud nedrží v ruce sklenku vína, má svůj vlastní vědecký svět, ale plně si uvědomuje odpovědnost vůči zemi a svojí rodině. Na Nathaniela i Elsie je velmi pyšná a doufá, že je pro jejich vlastní cestu životem vybavila vším, co budou potřebovat (přestože si to chce čas od času ověřit, ať už vlídným mateřským slovem nebo dalekohledem). Také si dobře pamatuje svůj původ a nehrozí, že by zapomněla, jaké má i přes nějaké ty těžkosti v životě štěstí. Může dělat, co miluje, snažit se měnit zemi k lepšímu a to vše po boku člověka, proti jehož úsměvu a čokoládovým očím blednou všechna nebeská tělesa.

Minulosť

Val se narodila svobodné matce a svého otce nikdy nepoznala. Už od začátku to byl problém, ať už kvůli reakci lidí nebo vzhledem k finanční situaci. Matka dlouhá léta pracovala jako sekretářka, ale jakmile Val mohla, našla si práci také. Vyzkoušela všechno možné – od pomocnice kuchaře, přes skladnici až po prodavačku v papírnictví. Tahle práce ji kupodivu bavila, i když by radši dělala něco trochu jiného – už odmala zkoumala, ráda psala básničky, příběhy, lovila brouky a zvířata na polích nebo chodila do lesů. S matkou bydlely až na periferii hlavního města Belcourtu, Boise, a tak neměla přírodu příliš daleko. Bojovala za co největší vzdělání, snažila se a dřela a podařilo se jí dokončit střední školu. Ale chtěla víc. Proto se dobrovolně nabízela, když papírnictví zaváželo zakázky na univerzity a do vzdělávacích zařízení – občas chytila příležitost za pačesy a něco si „vypůjčila“ z archivů nebo knihoven. Nepovažovala to za krádež, spíš za napravování vesmírné nespravedlnosti. Matka jí odmala vštěpovala, že pokud se na něco zaměří a věnuje tomu energii, dokáže cokoliv. I přes těžkou finanční situaci, hlad a chudobu šesté kasty se obě měly vždy rády a navzájem se podporovaly. Kupříkladu, jako Valentina ráda studovala, četla a psala, její matka měla moc ráda kreslení a umění – proto občas ilustrovala dceřiny zápisky. Poslední dobou se však situace ještě zhoršila s přílivem respirační choroby do země – Val měla velký strach o matku, o práci, a v důvěře ve vlastní schopnosti se začaly objevovat trhliny. I proto se nakonec rozhodla přihlásit do Selekce. Netoužila po trůnu, nezajímal ji ani princ – pokud by ji ovšem vybrali, staly by se s matkou příslušnicemi třetí kasty. To by jim oběma umožnilo lepší život a Val by konečně získala šanci na vyšší vzdělání a kariéru, po které toužila. Je to moc velká šance než aby ji nechala ležet ladem. Ladem ji skutečně ležet nenechala, její cesta Selekcí měla mnoho svých momentů - nedobrovolnou drogovou eskapádu na narozeninách Fredericka a Florence, útoky rebelů, nebo zákeřný atak jazykem během Tribunálu. Nemluvě o kostrbatém začátku vztahu s princem a hloubkovém ponoření do psychologie traumatu po únosu princezny. Během Selekce si však našla mnoho přátel na celý život a kromě nich, samozřejmě, i životní lásku a manžela. Princ Frederick se jí na začátku všeho zdál chladný, povýšený, bez zájmu o cokoliv kromě sebe. Toto přesvědčení rychle doznalo trhlin hned po první schůzce, kdy zjistila, že se v něm možná přeci jen ukrývá dobré srdce. A tak se začali sbližovat, ať už na procházce zamrzlou krajinou nebo v horké vířivce. Společným jmenovatelem se stala i hudba a pochopení jeden pro druhého, se všemi vrtochy a podivnostmi. Když ji pak požádal o ruku, byla si jistá svou odpovědí a že chce skutečně zbytek života prožít ve Frederickově láskyplné společnosti. Zkrátka jako z pohádky (nehledě na to, kolikrát se oba nechali slyšet, že Selekce žádná pohádka není). A tak se z Valentiny Cantrell stala Valentina Delaney. Svatebními zvony to ovšem nekončí, naopak. Jako nová princezna Illey se po líbánkách spolu s Frederickem pustila do projektů pro komunitu a vytvoření rad v jednotlivých provinciích. Stejně tak pokračovala ve studiích a nakonec skutečně získala titul z přírodních věd. Protože je to Valentina, nezůstalo v průběhu let jen u jednoho. Napsala také množství odborných článků a prací, několik z nich byla prezentovat i na mezinárodních konferencích. Zůstala v kontaktu s přítelkyněmi ze Selekce, lady Lillian, Danielle, Lívií i Sage, stejně jako s princem a později francouzským králem Tristanem, s nímž měla úzké vazby nejen díky diplomacii a přátelství, ale také díky lásce k vínu. Vzájemné návštěvy oplývá velké množství legend, možná i proto, že se k soaré často připojovala bývalá královna Eris. Tyto kratochvíle ovšem musely ustoupit do pozadí, když přišlo na řadu těhotenství. Po téměř dvou letech od svatby se narodil princ Nathaniel a Val tak získala spojence pro výpravy do ZOO. Svého syna vždy velmi milovala, ochraňovala, a tak jí budiž odpuštěno, že na něj občas pohlížela jako na malý vědecký projekt, tak byla fascinována jeho dětskou radostí, zvídavostí a otevřeností světu. Na nějakou dobu se zdálo jedno dítě až dost. Čtyři roky po výhře v Selekci se oficiálně stala královnou Illey, měla svou práci, Fredericka a Nathaniela, její život byl naplněný a spokojený. Veřejnost však byla jiného názoru a ptala se po dalších dětech. To vytvářelo poněkud tenzi, vzhledem k tomu, že další děti nejdříve v plánu nebyly, a když byly, nespolupracovala biologie. Na čas se stáhla z veřejného života, věnovala se především sobě a své rodině. Toto období provázelo mnoho dní a nocí agresivního hraní na klavír. A pak, co se nestalo, znovu otěhotněla. Bylo to ovšem velmi náročné těhotenství – provázely ho zdravotní problémy, mnoho bezesných nocí a frustrace. Dvojčata Elizabeth a Elsemarie se navíc narodila předčasně a jejich život od počátku provázely komplikace. Ona sama se několik měsíců dávala dohromady, než se mohla znovu začít plně věnovat své roli. Nebe se na nějakou dobu vyjasnilo, když děvčata začala růst, ani to však nevydrželo dlouho. Zdravotní stav Elizabeth se zhoršil a když po neúspěšné transplantaci srdce zemřela, byla to těžká rána. Valentina si dávala vinu, že dceři nebyla schopná pomoci. Na celý týden po její smrti se zamkla do své laboratoře a nepromluvila jediné slovo. Až potom byla schopná přijmout pomoc psychologa a tragédii společně se svou rodinou překonat. Od té doby se rozhodla chránit svoje dvě děti jako oko v hlavě, u Elsemarie to byla nutnost i vzhledem k jejím zdravotním potížím. Odmítla připustit, aby její rodinu něco opět takto zasáhlo, když si uvědomila, jak křehká jejich idylka může být. Ne že by jí to děti usnadňovaly, pochopitelně. Přes veškerou snahu se chtěly osamostatnit, vyzkoušet si život na vlastní pěst, z čehož jejich drahé rodiče braly mory. Ale co zmůže? S Frederickem je vychovali k samostatnému uvažování, důvěře ve vlastní schopnosti a odvaze. Tak se jim to vrátilo. Mimo rodinu se Valentina i po letech zasazuje o přístup ke vzdělání pro nižší kasty prostřednictvím stipendií garantovaných královskou rodinou. Založila i nadaci pod Elizabethiným jménem, pro děti a rodiny, které se potýkají s podobnými zdravotními problémy jako její zesnulá dcera. Podporuje také mezinárodní výměnu informací a zkušeností, angažuje se v radách pro uchovávání přírodního bohatství Illey a rozvoje vědy a technologií. Selekci svého syna vlastně pořádně ani nečekala, stejně jako většina – myslela si, že se celému kolotoči bude moct vyhnout a Miranda usedne na trůn vedle něho. Přála by mu to. Ale člověk míní… Svou Selekci si dobře pamatuje a je pevně rozhodnutá Nathaniela podpořit. Případně ho dostatečně ztrapnit rodičovskou láskou. Mimo to bude muset také dohlédnout, aby se Elsemarie nestalo co tetičce Diane a neutekla od nich nadobro do nějaké cizí země. Mladí pánové by se tedy měli mít na pozoru – královna Valentina má přístup k mnoha cizím substancím a dokáže zařídit, aby leccos vypadalo jako nehoda.