Yelena byla velmi veselé dítě, když vyrůstala v rodině vysoce postaveného politika a ženy, která opustila svou vlast, aby mohla být s ním. V rodině to klapalo. Byla sice jedináček, ale vždy si našla dost přátel, aby jí tuhle samotu zvládli vyplnit. Otec hodně pracoval, matka byla doma a malá Yelena si nemohla vůbec na nic stěžovat. Vždy ji bavily sporty. Ve škole vyhrávala první poslední a zároveň si zvládala udržet dobré známky. I v kolektivu byla oblíbená, což ale bylo hlavně díky postavení jejího otce, což bohužel zjistila až o nějakou dobu později. Základní školou prošla v podstatě s prstem v nose, gymnázium bylo to samé. Právě na něm začala otci pomáhat s volební kampaní na prezidenta, což ji tak chytlo, že se po jeho zvolení zúčastňovala politických setkání i nadále a později se stala oficiální ruskou diplomatkou. K tomu však ale až za chvíli. O kluky neměla nikdy nouzi, ale až v sedmnácti letech se skutečně zamilovala do jistého Alexeie, který byl o pár let starší než ona a měl také našlápnuto na politickou kariéru. Bylo to krásné. Byl to člověk, kterému plně věřila a kterému dala celé své srdce. Samozřejmě ho doporučila i otci, když mu vypadl někdo z vysoké funkce. A co by muž neudělal pro svou milovanou dceru, že? Po půl roce se ale Yelena vracela náhodou dříve z jednání a ve svém bytě, ve své vlastní posteli, našla Alexeie se svou nejlepší kamarádkou, jak si to tam pěkně rozdávají. Byla naprosto v šoku a jediné reakce na to se jí dostalo, že to měla čekat, že ji nikdy nemiloval a že to dělal všechno jen kvůli tomu, aby se dostal do vrcholné politiky. A co udělala tehdy Yelena? Zamkla své city a okamžitě to šla říct svému otci. Druhý den Alexei zmizel a nikdo ho už nikdy neviděl, ale to se v jejich zemi prostě stává. Yelena však chtěla víc. Chtěla, aby se tohle už nikdy jí nestalo a aby se nemusela už na nikoho spolehnout. A v tomhle znovu zasáhla její rodina a to konkrétně matka, která jí tak nějak naznačila, aby se zeptala strýce Igora. Nejdřív jí to bylo divné, ale nakonec se strýci ozvala a po jedné schůzce s ním zjistila, že je hlavou místní mafie a že si ji vezme pod svá křídla. Po dlouhé době ji něco opravdu rozesmálo, protože to bylo skutečně tak, jak o nich píší zahraniční zprávy. Opravdu má mafie prsty i ve vládě. Každopádně od té doby se naučila různým špinavým praktikám, střílení a sebeobraně. Našla si pár lidí, které bere jako své partnery, ale rozhodně ne jako přátele. Slovo přítel už nikdy nechce slyšet. Teď je z ní silná žena, která ví co chce a je odhodlaná toho dosáhnout. A půjde i přes mrtvoly. Bylo by však hezké, kdyby tuhle její moskevskou zeď někdo probořil.